Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
taky
jsem se se tomuhle albu nedávno vrátil a pořád mě to baví. Ono to má svůj specifický náboj a drive. Teď musím říci, že 6,5 bodu je opravdu málo. Je to tak za 8.
K tomuto albumu som sa dostal čistou náhodou (v 80s som Tank síce poznal z nejakej výberovky, ale albumy som nemal a nepočul), no priznávam, že je to vcelku príjemná záležitosť... Mám dojem, že budem mať zopár nostalgických večerov v jeho spoločnosti....
Stray, 6,5 boda na toto je malo, slape to,nema slabe miesta, trochu podhodnotene,stari pani si hanbu neurobili
Facing je zrovna pecka jako prase:). Alba s Doogiem - no, mě se líbí, ale dokážu pochopit, že se dost lidem líbit nemusí:))
Yngwie není podle mě konzistentní skladatel, takže dost záleží jak se mu povede ta která kolekce... Mě se hodně líbilo Facing the Animal s Matsem Levénem.
to k.eight.a
A co u Yngwieho, tam se ti líbil?
Nechápu, tak nízké hodnocení.Deska šlape dobře, Dougie zpívá perfektně bez zbytečně vypjatých poloh. Pro mě tak za 8.
A vůbec, tenhle novej TANK se mi líbí víc než poslední řadovka RAINBOW.
zavedene kapele?
TANK vydal prvni fosnu v roce 1982. Podle me tohle je zavedena kapela. Navic ma za sebou opravdu vynikajici desky (napr. Honour & Blood). Nejspis tam Doogie zpiva, protoze ho to bavi, tezko cekat, ze v dnesni dobe TANK vystreli na vrchol jako kdysi i kdyz "stari" fandove (treba ja) jsou verni. Navic, je tam od roku 2008, takze o nejakem kratkem angazma uz nemuze byt rec.
Tak moc bych si přál aby se Doogie White dostal k nějaké zavedené kapele kde by byl jeho hlas ozdobou, tak jako svého času na "Stranger In Us All".
Tank? Sice jsem neslyšel, ale obávám se že to nebude mít dlouhého trvání.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Vložit diskusní příspěvek