Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sám, každý sám...
Otrava...
Česká polovina Barnodaje se mi moc líbí. Nejvíc mě dostala Třetí kniha, to se tak nádherně jedním dechem poslouchá, škoda že Dragoun u kapely nezůstal, kdo ví do jakých výšin by vystoupalo další album, Mozek není špatný, to další cdko jsem ani nezkoušel... Ale moc se mi zamlouvá Otrava krve, to je brilantní šílenost, dva tři poslechy a některé momenty z hlavy nedostanete, velmi nedoceněná deska, jen je potřeba hoooooodně tolerance, což asi u skalních fandů Dialogu nelze ani předpokládat, tohle zkousne málokdo... Já se u toho dobře bavím, jedna z TOP desek Nové vlny u nás, zapomenutý bonbónek...
Oskar Man
Kromě toho, Oskar Man se píše s jedním "m" a živá nahrávka premiéry hned po revoluci vyšla. Ne moc zvukově kvalitní, ale vyšla.
Oskar Man
Kromě toho, Oskar Man se píše s jedním "m" a živá nahrávka premiéry hned po revoluci vyšla. Ne moc zvukově kvalitní, ale vyšla.
Moře suchou nohou přešel jsem
A nucené přetextování skladby Moře suchou nohou přešel jsem, která vyšla jako Tísíce mých očí, nebyl výrazný cenzorský škrt? Jinak je to paradox, ta cenzura. Planeta Hieronyma Bosche byla proti drogám a Moře suchou přešel jsem zase dost proti církvi, přesto komunistům vadily.
Koncert
V pátek - 18. února v Brně na Musilce budou PROGRES 2. Velice doporučuji a moc se těším.
blue effect byl v predchozím vydání.
http://www.metalopolis.net/articles.asp?serieid=1030
Barnodaj
je skvělá deska, téměř rovna Kuřeti. Dialog je rovněž parádní zásek, stejně jako Třetí kniha nebo Mozek. A na Dialogu museli Progres2 mimo Planety HB II místo Moře suchou nohou přešel jsem změnit text na obecné Tisíce mých očí... doufám, že v retru se objeví další moravské uskupení-třeba Blue Effect nebo Synkopy.
Mně se debut moc líbí... k Dialogu mám ambivalentní vztah.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek