NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V Bratislave bolo odhadom 500 - 600 ľudí, skvelý koncert, bavilo ma to takmer do poslednej sekundy :)
Sepulcore: A mám dojem, že na nesourodou dvojici Dan Bárta + Dara Rolins bude taky plno ... ´) Například na Insanii na Rampu přišlo cca 60 lidí a to se Jablonec vyždímal až na kost ... ale zase na Pikodeath + guests v hospodě Skleněnka bylo odhadem kolem dvou stovek lidí ... tak čím to je?
Jsem rodák a můžu 110% potvrdit, že najít v Jablonci člověka, co by neposlouchal jen punkové sračky z garáže je malý zázrak... Na Katatonii a třeba i na Silent Stream of Godless Elegy jsem se v Eurocentru styděl jak malej kluk, když jsem viděl tu hrstku lidí sedících potichoučku u píva. Děs. Hlavně že není problém zaplnit Eurocentrum na Divokýho Billa nabo Wohnout..........
O kytaře, která nikdy neexistovala...
Slušný článek, nic proti. Produkce starejch bohů není mým šálkem čaje, přesto jsem zašel kulturu podpořit a poučit se v jiných směrech. Pokud ale uvidím na pódiu rádoby drsné kmety, kterým se z repra řinou monstrózní kytarové plochy a přitom NIKDO Z NICH v tu chvíli kytaru v ruce nedržel, tak se tomu musím smát. Naopak - byl vidět jeden šmudla s akustickou kytarou, jeden za bicíma a dva střídavě u nějakých mašinek.... Myslíte, že tohle je ok? Možná tak pro Depeche Mode ano. Zde ale zůstal živočišný tah na bránu kdesi v zapomnění... Toť vsjo. Slonu sláva.
Takové zamyšlení - jsem z Jablonce - na Young Gods jsem nebyl, protože mi ta hudba není blízká, ale byl jsem dva dny předtím v kině Junior, což je 30 metrů od Eurocentra, kde byli Young Gods, v tu středu jsem byl na promítání němého filmu Smrt básníka, ke které napsal moderní hudbu zakladatel Siouxee and the Banshees a tady na tom turné ji performoval živě v kinech. Bylo tam asi třicet lidí, z toho odhaduji všichni z filmového klubu, který akci pořádal. Z gotické komunity, v níž jsou Siouxsie zhruba jako Dismember v death metalu, ani jeden. Tak nevím. Když k tomu připočítám, že dalších třicet metrů odtud je Klub na Rampě, kde jednou za čtvrt roku vystupuje nějaké světově uznávaný bluesový muzikant, nejčastěji kytarista, říkám si, že ten Jablonec je na tom z menších měst s kulturou opravdu skvostně, ale třeba při návštěvnosti v tom kině nevím jak ještě dlouho ... snad to vydrží !!!
Otázka, která trápila nejen tebe:-)
Snad..
bylo v tom Jabloncu vác lidí, než onehdá na Novembru a Katatonii :))
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek