OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Devon rikal, ze PW nahravaji desku. Slibili mi, ze prijedou do Prahy (libej se jim tu holky), tak jsem zvedav :-D
Jindra KT
.. fajn, takto má vyzerať recenzia "z davu" ... hlavne už teraz viem (aj vďaka Tebe), že PSYCHOTIC WALTZ si na najbližšej šnúre nenechám ujsť ...
Jindra KT za +10b; Samicka tak za -3.
Taktiez som to tak videl, ale vo wiedni.
Co znamena to KT?
Přidám svůj pohled na zastávku tour Power Of Metal v německém Geiselwindu.
První předkapela - nic.
Druhá předkapela - nic.
PSYCHOTIC WALTZ - velmi pozitivní překvapení; rozhodně nejlepší vystoupení minifestivalu.
Bouřlivé přijetí diváků, od začátku výborná atmosféra, charismatická kapela.
Virtuózní hra všech muzikantů na pódiu, asi nejlepší zvuk ze všech kapel (přestože vlastně i Psychotic Waltz byli alespoň volbou aparátu, bicích i délkou vystoupení atd. deklasováni do role pouhé "předkapely") výborně zpívající a čistě intonující Devon; potěšili i občasné hystericko-expresivní vokální výlety. :-)
Průřez spíše skladbami ze starší tvorby (i když otázka samozřejmě je, co lze považovat za "starší tvorbu" při vědomí, že poslední řadové album vyšlo před patnácti lety). Na konci zhruba pětačtyřiceti minutového vystoupení skutečně velmi zamrzelo, že Psychotický valčík nedostal více prostoru. Smysluplný, životaschopný návrat!
Beru na vědomí závěrečné slovo Devona Gravese, který prohlásil: "Toto není jenom ojedinělé comebackové tour; jsme zpátky jako regulérní kapela a hodláme tak i nadále fungovat. A připravujeme nahrání nového alba."
Já za sebe se už moc těším.
SYMPHONY X - nuda, šeď, klišovitost na hranici trapnosti.
Mám tuto kapelu rád a deska Oddysey" se svého času docela často točila v mém CD přehrávači, ale moje první živé setkání s americkou progressive partou dopadlo tristně. Od počátku zahuhlaný, přebasovaný zvuk, trapná gesta frontmana - bití se do prsou, povýšenecké nadhazování rukama apod. bych čekal spíše u Manowar.
Kytarista Michael Romeo se sice snaží a svoji kytaru řádně "svačí", ale co je to platné, když celek vyznívá jako stokrát viděné nudné nic. Mezi muzikanty pro podobné vystupování existuje výstižný výraz - "odehrané kuličky"; tedy sice precizně instrumentálně zahrané, ale přesto jedno velké necitlivé suché NIC.
Po dvou písních už máme té nabubřelosti a siláckých gest tak akorát a raději odcházíme zahnat nudu do baru v přízemí klubu; vracíme se až na poslední skladbu s pocitem, že u piva nám čas utekl smysluplněji než při pozorování Symphony X.
NEVERMORE - spravení nálady po nudných Symphony X.
Warrel Dane je očividně dobře naložen, kapela nastupuje na pódiu sebevědomě a přitom uvolněně, vstřícně a s úsměvem; bez potřeby klišé a siláckých gest.
Zvuk od začátku výrazně lepší a čitelnější než u Symphony X, snad jen na kolečku "volume" se mohlo malinko ubrat. Zaskakující mladá baskytaristka potěšila nejenom svým vzhledem, ale i hráčským umem a evidentním nadšením ze hry a možnosti stanout s kultovní seatlleskou sebrankou na jednom pódiu. Netřeba to více rozvádět - pěkné, pohodové vystoupení. Přes znatelnou únavu diváků a pozdní hodinu sklidili Nevermore zasloužený aplaus.
Fajn článok
No tak, pivo zadáčo - co by lidi eště nechtěli...
no Nevermore mohli zahrat aj dlhsie po tolkych rokoch, naschval som isiel do Viedne aby som si vychutnal dlhy set, kedze na Brutale tiez budu urcite skracovat a nakoniec nic z toho :((. Aby tej radosti bolo este viac, tak mi na uplny zaver nejaky "schnitzel" supol pivo na hlavu, "wirklich goldenes Wien" :-DDD
to maju blbe, byt nadejni 20 rokov :)
Mercenary, rok vzniku 1991.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek