Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Devon rikal, ze PW nahravaji desku. Slibili mi, ze prijedou do Prahy (libej se jim tu holky), tak jsem zvedav :-D
Jindra KT
.. fajn, takto má vyzerať recenzia "z davu" ... hlavne už teraz viem (aj vďaka Tebe), že PSYCHOTIC WALTZ si na najbližšej šnúre nenechám ujsť ...
Jindra KT za +10b; Samicka tak za -3.
Taktiez som to tak videl, ale vo wiedni.
Co znamena to KT?
Přidám svůj pohled na zastávku tour Power Of Metal v německém Geiselwindu.
První předkapela - nic.
Druhá předkapela - nic.
PSYCHOTIC WALTZ - velmi pozitivní překvapení; rozhodně nejlepší vystoupení minifestivalu.
Bouřlivé přijetí diváků, od začátku výborná atmosféra, charismatická kapela.
Virtuózní hra všech muzikantů na pódiu, asi nejlepší zvuk ze všech kapel (přestože vlastně i Psychotic Waltz byli alespoň volbou aparátu, bicích i délkou vystoupení atd. deklasováni do role pouhé "předkapely") výborně zpívající a čistě intonující Devon; potěšili i občasné hystericko-expresivní vokální výlety. :-)
Průřez spíše skladbami ze starší tvorby (i když otázka samozřejmě je, co lze považovat za "starší tvorbu" při vědomí, že poslední řadové album vyšlo před patnácti lety). Na konci zhruba pětačtyřiceti minutového vystoupení skutečně velmi zamrzelo, že Psychotický valčík nedostal více prostoru. Smysluplný, životaschopný návrat!
Beru na vědomí závěrečné slovo Devona Gravese, který prohlásil: "Toto není jenom ojedinělé comebackové tour; jsme zpátky jako regulérní kapela a hodláme tak i nadále fungovat. A připravujeme nahrání nového alba."
Já za sebe se už moc těším.
SYMPHONY X - nuda, šeď, klišovitost na hranici trapnosti.
Mám tuto kapelu rád a deska Oddysey" se svého času docela často točila v mém CD přehrávači, ale moje první živé setkání s americkou progressive partou dopadlo tristně. Od počátku zahuhlaný, přebasovaný zvuk, trapná gesta frontmana - bití se do prsou, povýšenecké nadhazování rukama apod. bych čekal spíše u Manowar.
Kytarista Michael Romeo se sice snaží a svoji kytaru řádně "svačí", ale co je to platné, když celek vyznívá jako stokrát viděné nudné nic. Mezi muzikanty pro podobné vystupování existuje výstižný výraz - "odehrané kuličky"; tedy sice precizně instrumentálně zahrané, ale přesto jedno velké necitlivé suché NIC.
Po dvou písních už máme té nabubřelosti a siláckých gest tak akorát a raději odcházíme zahnat nudu do baru v přízemí klubu; vracíme se až na poslední skladbu s pocitem, že u piva nám čas utekl smysluplněji než při pozorování Symphony X.
NEVERMORE - spravení nálady po nudných Symphony X.
Warrel Dane je očividně dobře naložen, kapela nastupuje na pódiu sebevědomě a přitom uvolněně, vstřícně a s úsměvem; bez potřeby klišé a siláckých gest.
Zvuk od začátku výrazně lepší a čitelnější než u Symphony X, snad jen na kolečku "volume" se mohlo malinko ubrat. Zaskakující mladá baskytaristka potěšila nejenom svým vzhledem, ale i hráčským umem a evidentním nadšením ze hry a možnosti stanout s kultovní seatlleskou sebrankou na jednom pódiu. Netřeba to více rozvádět - pěkné, pohodové vystoupení. Přes znatelnou únavu diváků a pozdní hodinu sklidili Nevermore zasloužený aplaus.
Fajn článok
No tak, pivo zadáčo - co by lidi eště nechtěli...
no Nevermore mohli zahrat aj dlhsie po tolkych rokoch, naschval som isiel do Viedne aby som si vychutnal dlhy set, kedze na Brutale tiez budu urcite skracovat a nakoniec nic z toho :((. Aby tej radosti bolo este viac, tak mi na uplny zaver nejaky "schnitzel" supol pivo na hlavu, "wirklich goldenes Wien" :-DDD
to maju blbe, byt nadejni 20 rokov :)
Mercenary, rok vzniku 1991.
16 minut šťavnatého technického thrashingu od kapely, která má řemeslo hluboko pod kůží. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Vložit diskusní příspěvek