Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
bohužel pro mě tím myslím, ne obecně. Lidem se to asi líbí, proč ne :-)
Contro Luce už chvilku poslouchám :-) Mně spíš než o goth šlo o to, že mě cokoli co by se dalo charakterizovat slovem "...core" moc nezajímá (resp. jsem tam daleko vybíravějsí, Kylesa je třeba ok) a v poslední době je toho víc než ostatního, bohužel.
Pakliže se stylem myslí gotický rock/metal, přehlížení mi přijde tak trochu, ToD vyjímaje, pochopitelné, vesměs se v rámci zajetých mantinelů produkují dost neobjevné a kýčovité nahrávky, nicméně, pokud dále lačníte po podobně atmosférické hudbě, nemohu než doporučit poslední CANAAN...
jj, taky mi to tu připadá v novinkách trochu "uřvaný". Ale to bude spíš tím, že se takový alba teď prostě nahrávají :-)
Presne takýto štýl mi tu trocha chýba... Dobrá recenzia, skvelý album.
cool, že si na tuhle skupinu někdo vzpomněl :-)
aj album je fajn. Z tvorby TOD sa mi ale najviac páči materiál obsiahnutý na "Quicksilver Clouds ".
dík, snad se bude líbit i deska.. :)
pekná recka
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Vložit diskusní příspěvek