OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mrzí mě, že si tohohle článku všímám až teď, ale autore, starší zářezy „Perfect Pitch Black“, „Jupiter“ můžete považovat za výborné a melodicky propracovanější než "white silence".
Ale ptám se. Slyšel jste někdy opravu "staré zářezy" konkrétně "Until your heart stops" a "beyond hypotermia" obě ještě z 20. století?
Ja znam starsi desky taky :-). A tohle je porad hodne dobry :-) - pro mne tedy.
Myslim, ze jsem neco podobneho asi cekal.
Druhy pohled? Neni uz pozde :-).
Mej se!
subeer : je mi líto, z mého pohledu je to slabota. Kdybych neslyšel starší desky, tak bych možná nebyl tak přísný, ale takhle je těch 5,5 fakt maximum
btw. můžeš dát druhý pohled
Sicky: myslim, ze jsi se s tim hodncenim unahlil :-). Podobnou vec bych rekl o "Perfect Pitch Black"v dobe vydani, ale to album rostlo.
Novinku CAVE IN jsem dosti ocekaval a "zklamany" na 5,5 nejsem.
Dle mne "White Noise" je idealni model jak zkloubit agresivitu s melodikou. Album drzi pohromade a vubec mu nevadi ani ten zvuk - dokresluje to atmosferu.
Pokud to porovnavas v ramci jejich tvorby, tak chapu, ze to nemusi byt nejlepsi, ale ted bych rozhodne min nez 7,5 bych ted nedal.
Pokud to porovnavas s tvorbou ostatnich - podobnych snazitelu, tak i letos jsou CAVE IN naprosta spicka - min 2 body vpred :-).
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek