Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mrzí mě, že si tohohle článku všímám až teď, ale autore, starší zářezy „Perfect Pitch Black“, „Jupiter“ můžete považovat za výborné a melodicky propracovanější než "white silence".
Ale ptám se. Slyšel jste někdy opravu "staré zářezy" konkrétně "Until your heart stops" a "beyond hypotermia" obě ještě z 20. století?
Ja znam starsi desky taky :-). A tohle je porad hodne dobry :-) - pro mne tedy.
Myslim, ze jsem neco podobneho asi cekal.
Druhy pohled? Neni uz pozde :-).
Mej se!
subeer : je mi líto, z mého pohledu je to slabota. Kdybych neslyšel starší desky, tak bych možná nebyl tak přísný, ale takhle je těch 5,5 fakt maximum
btw. můžeš dát druhý pohled
Sicky: myslim, ze jsi se s tim hodncenim unahlil :-). Podobnou vec bych rekl o "Perfect Pitch Black"v dobe vydani, ale to album rostlo.
Novinku CAVE IN jsem dosti ocekaval a "zklamany" na 5,5 nejsem.
Dle mne "White Noise" je idealni model jak zkloubit agresivitu s melodikou. Album drzi pohromade a vubec mu nevadi ani ten zvuk - dokresluje to atmosferu.
Pokud to porovnavas v ramci jejich tvorby, tak chapu, ze to nemusi byt nejlepsi, ale ted bych rozhodne min nez 7,5 bych ted nedal.
Pokud to porovnavas s tvorbou ostatnich - podobnych snazitelu, tak i letos jsou CAVE IN naprosta spicka - min 2 body vpred :-).
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek