OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
taky u novýho alba Sepultury mlaskám :) celkem fajn začátek roku, co se týče novejch alb starejch skupin
ako pocuvam tu instrumentalku Iceberg Dances, kludne by som od Kissera a Casagrandeho bral takto ladeny instrumentalny album, kde by sa kreativne komplet utrhli z retaze.
To mi pripomína jedného pepika na nemenovanom webe pod novým klipom Kreator: "kdeže jsou ty osemdesáta léta :( ?" ...no v 80tych rokoch VOLE!!!
Nostalgia je fajn vec, len to s ňou netreba preháňať. Kto chce Arise, nech vyberie CD z police a vopchá do playera.... Rok 2017 je rokom "Machine Messiah", mľask mľask...
Paci sa mi, ze sa stale riesi Maxov odchod a pritom to zanedlho bude stvrt storocia:-)
O tom není pochyb! Vždycky to byla Kisserova kytara a kdysi dávno ještě Igorovy bicí! O kytaře Maxe se nemá cenu bavit. Na ty 4 struny to ani moc nejde.
2 Jakub
Suhlas a ...AMEN ;-)
Žiaľ (pre niekoho možno naštastie!?) mame teraz 2-3 kapely pohrobkov povodnej Sepultury, z ktorých (pre mna) ani jedna nedosahuje kvalit a urovne albumov: Beneath, Arise, Chaos
Bože zase tieto nezmyselné debaty... Zvuk Sepultury drží Kisserova gitara a hotovo.
to Jeremy
Michal Husák na úvod svojej recenzie na posledný album napísal, "To, že je Sepultura po odchode Cavalerovcov úplne iná kapela je už dlhšie známy fakt..." ...a s týmto sa aj stotožňujem
Otazka...je ešte Sepultura vôbec Sepultura, pri tom ako dnes znie a kto v nej hra?
Nova Sepultura nuda nuda nuda
Machine Messiah
Jaj, poprvé slyším u Sepky hamondky! Kdo by to třeba před 20 lety tušil? :-) První půlka mi připadá pestřejší, u druhé sklouzli někde do začátku s Derrickem. Příjemně mě překvapila úvodní píseň s Dillingerovskými melodickými motivy a pro Sepulturu nezvyklá progresívní instrumentálka s divokou španělkou a již zmiňovanými hamondkami. Povedlo se. Asi bych použil hlášku, kterou tu někde kdosi psal - "poslouchá se to úplně samo!":-D
Recenzia Stray
Kde sa dá prečítať tvoja recenzia pošli mi prosím ťa link.
A jaké klady,!
K smrti mi vadi že i Karel Gott kadi...
Sepa je ve formě tak jako pan Lars Ulrich
Pestitel zije!
To orre
Řekl bych, že Ulrich zase cvičí ;-)
Memento: Metalový Bratr Vás sleduje !!!
V pořádku. Příště k plotu nechodit.
Uff a je to tam, ale bylo to jen tak tak a samozřejmě očekávám důtku, či černý puntík na nástěnce návštěvníků....
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek