NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Deti jako deti, ne?
No vidím v tom klipu docela odlišné lidi, než kteří byly na akci. Tys tam asi nebyl co
Aa kdo jiny by na BMTH mel proboha chodit?
http://www.youtube.com/watch?v=j4XVbfDb-NI
Souhlas s recenzi i nazorem fiLL-kiLLa, take mi chybely nektere skladby, ale vzhledem k absenci klimatizace v klubu a naslednemu obludnemu klimatu se delce setu vubec nedivim. Vepredu v kotliku bylo pekelne...Diky jiz zminovanemu prumernemu veku navstevniku snad k zadnemu infarktu nastesti nedoslo...ale suma sumarum to byla povedena akce, takze jestli BMTH navstivi CR znovu tak se i pres svuj postarsi vek (29) rad znovu zucastmnim :)
Když shrnu všechny klady a zápory, tak musím říct, že to byla povedená akce.
Kapela předvedla energickou show a zahrála oblíbené hity, především z poslední desky. Mě osobně však chyběly oblíbené songy jako Suicide Season, The Comedownči Sleep with One Eye Open. Zvuk se během prvních songů dostal zhruba v půlce na více než přijatelnou úroveň(na to v jakých prostorách se hrálo).
Největším problémem akce byl ten nechutný pařák, který evidentně ubíral na síle jak fanouškům, tak kapele. S příbívajícím časem nechával frotman Oli až moc vokálů fanouškům, asi ho chudáka zmohly ty divoké podmínky připomínající skleník či deštný prales.
Jinak asi nikoho nepřekvapí, že divácké osazenstvo bylo složeno především s mladoučkých holčin či emo chlapců, kteří jen koukali, kdo ze starších jim koupí pivko. Nevím jestli si kapela zaslouží zrovna takovéto fanoušky, které spíše naž samotná hudba zajímá ječící Oli a kérky na jeho těle.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek