OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hoši, bacha jo - zase odkaz Joy Division... pámbu s náma
Nic, týkalo se to právě live hraní - kluby vs.open-air akce, prostě mě to lehce pobavilo nic víc.
Tahle deska mě zatím moc neba, jdu si dát Cure..
Naathir: Jo? O co šlo? Vždyt si ty recenze můžeš psát sám. :-) U The Horrors se zřejmě potvrdilo tvrzení, jehož jsem velkým stoupencem ( a mnohokrát se mi potvrdilo, že to tak opravdu je), a sice, že kapely produkující spíš abstraktní hudbu, jsou na živo o dost slabší než ty mainstreamově ujasněný, co dělaj songy, písně, fláky a vypalovačky.
oni fakt byli z celého sobotního programu na hlavní stage Colours nejslabší - když teda pominu nějaké odpolední ostravské ska a nepodařený comeback Vltavy
Teď jsem si vpomněl na jistý tvůj příspěvek o vylhané alternativnosti apod., ale co, nebudu tu odtajňovat svazky stb :)
V malém klubu to ale může být dobré.
A pak nekomu/necemu ver...
Na Colours jsem slysel asi 2 skladby - a pak radsi rychle prchal na Prago Union. :)
tohle album mne zatím zoufale nebaví
Já slyšel opak - živě na velkém festivalovém pódiu prej nuda. Zůstali prej jen děti, jinak hromadný únik havířů na jinou scénu.:-)
Prej dost dobrej gig na Colorz ov Ostrava...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek