Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Konečne sa na metalopolise objavilo aj niečo, čo poznám :D a konkrétne ste sa trafili aj do mojej najobľúbenejšej skupiny. V poslednom čase dookola počúvam práve Kill Fuck Die a podľa mňa je to aj asi najlepší album W.A.S.P. hneď po The Crimson Idol. To, čo mal Blackie vtedy v hlave by nechcel mať snáď nikto, keď si vypočuje tento album. V ňom nezaznie snáď ani jedna nedepresívna pesnička (možno práve úvodná Kill Fuck Die, aj keď nedepresívna možno len z pohľadu hudby - text je tématikou presne sa hodiaci k ostatným deviatim skladbám).
Čo sa týka Double Live Assassins, nenormálne skvelý živák, aj keď mňa W.A.S.P. nesklamali jediným albumom. To čo v tých časoch predvádzal Blackie na pódiu bolo síce dosť zvrátené, ale prežíval vtedy asi jeho najhoršie roky života a niekde sa to muselo odzkradliť.
Jo první čtyři alba Waspáků to byli časy. konkretně the last command byl pro mě v základní vojenské službě naprosto zásadní počin který jsem omílal do nekonečna..
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek