INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
emreis
tak su to sice nie celkom ambientne styly a neviem ci sa trafim do tvojho zaberu este:) ale vyskusaj : Ocoai - Electric hand , ci: Koan - The Fables Of Belovodye alebo Dj Signify - Sleep No More - to je sice uz instrumental break hiphop:) ale zasa tie treky bez rapu maju temnu skoro filmovu atmosferu a mozu zaujat aj -metalistu- :)
Proč by ne
Tak recenze moc pěkná. Sice asi budu za exota, když prohlásím, že bych klidně vypustil některé kytarovější skladby a nahradil je ambientními, ale holt zatím nemám na kontě příliš alb/kapel, které by mě TAK zaujali právě temnými ambientními skladbami jako právě Lent0. Víc se mi právě díky těm ambientním pasážím líbilo EARTHEN. Nemá někdo tip na podobně ambientně laděné věci? Pro příklad uvědu ještě ambientně zaměřené OLD MAN GLOOM, i když patří hudebně troooošičku jinam, tak právě ten temný ambient u nich žeru.
este sa mi nestalo
aby v recenzii bol tak presne opisany pocit ktory som mal pri pocuvani albumu aj ja RIP si to vystihol : ''Ponuré zlověstné plíživé zvuky často vzbuzují dojem, že se stane něco zlého a tato atmosféra se téměř hmatatelně obtáčí kolem alba jako had po obvodu Aeskulapovy hole'' ...nahodou som na Lento narazil na getmetal.org a vcelku ma tymto albumom dostali
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek