Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
@demonick
Nevadí, našiel som... ;-)))
No, ja som čítal kdesi Claypoolovo vyjadrenie k tomu, len on to s humorom jemu vlastným "popísal" takto... :-)))
Jaaj odpoved mala ist troška vedla, ale aj tak je adresovana tebe Majto :)
No ja som počul, ze to bolo naopak. Bali sa ho zobrat do kapely, lebo bol ovela lepši ako oni :)
Mne sa tiež viac pozdáva "Brown album" ako napr. "Tales from the punchbowl" a nestotožňujem sa ani s názorom, že novinka je v tieni predošlej tvorby... Tiež mi to evokuje skôr staršie kusy ako práve "Frizzle fry" či "Sailing on the seas of cheese"... Je to stále Primus, akurát tej gitary si tam teraz človek toľko neužije ako v minulosti, ale mňa to baví počúvať stále viac...
...
Novy album mi znie ako nieco z obdobia Brown Album - Antipop... co su oba skvele albumy, hoci boli prijate o nieco horsie (hlavne hnedy album). To je dane hlavne staronovym bubenikom ktory ma rozhodne blizsie ku Brainovmu groovy hraniu ako k experimentalnejsiemu Herbovi. Ale mile spominanie, Primus sa uz nemaju kam posuvat a asi ani nemusia. Ziadna bomba to sice nie je, ale lepsie nez pruser Tales from the Punchbowl :)
Nesouhlasim s hodnocenim hnedeho alba...
Mr. Brown
len by som sa rad zastal "hnedeho" albumu, ktory mi pride narozdiel od recenzenta velmo vydareny ulet do sfer este aj pre Primus nezvyklych (zvukovo pre mna najlepsia zo vsetkych nahravok).
Gut
Osobně mi album připomíná právě spíš všechny ty ostatní Claypoolovy projekty, které jsou oproti Primus tak nějak klidnější, míň psycho. Čekal jsem asi větší jízdu. Nicméně je to dobrá deska.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Vložit diskusní příspěvek