NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
@demonick
Nevadí, našiel som... ;-)))
No, ja som čítal kdesi Claypoolovo vyjadrenie k tomu, len on to s humorom jemu vlastným "popísal" takto... :-)))
Jaaj odpoved mala ist troška vedla, ale aj tak je adresovana tebe Majto :)
No ja som počul, ze to bolo naopak. Bali sa ho zobrat do kapely, lebo bol ovela lepši ako oni :)
Mne sa tiež viac pozdáva "Brown album" ako napr. "Tales from the punchbowl" a nestotožňujem sa ani s názorom, že novinka je v tieni predošlej tvorby... Tiež mi to evokuje skôr staršie kusy ako práve "Frizzle fry" či "Sailing on the seas of cheese"... Je to stále Primus, akurát tej gitary si tam teraz človek toľko neužije ako v minulosti, ale mňa to baví počúvať stále viac...
...
Novy album mi znie ako nieco z obdobia Brown Album - Antipop... co su oba skvele albumy, hoci boli prijate o nieco horsie (hlavne hnedy album). To je dane hlavne staronovym bubenikom ktory ma rozhodne blizsie ku Brainovmu groovy hraniu ako k experimentalnejsiemu Herbovi. Ale mile spominanie, Primus sa uz nemaju kam posuvat a asi ani nemusia. Ziadna bomba to sice nie je, ale lepsie nez pruser Tales from the Punchbowl :)
Nesouhlasim s hodnocenim hnedeho alba...
Mr. Brown
len by som sa rad zastal "hnedeho" albumu, ktory mi pride narozdiel od recenzenta velmo vydareny ulet do sfer este aj pre Primus nezvyklych (zvukovo pre mna najlepsia zo vsetkych nahravok).
Gut
Osobně mi album připomíná právě spíš všechny ty ostatní Claypoolovy projekty, které jsou oproti Primus tak nějak klidnější, míň psycho. Čekal jsem asi větší jízdu. Nicméně je to dobrá deska.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek