OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
@demonick
Nevadí, našiel som... ;-)))
No, ja som čítal kdesi Claypoolovo vyjadrenie k tomu, len on to s humorom jemu vlastným "popísal" takto... :-)))
Jaaj odpoved mala ist troška vedla, ale aj tak je adresovana tebe Majto :)
No ja som počul, ze to bolo naopak. Bali sa ho zobrat do kapely, lebo bol ovela lepši ako oni :)
Mne sa tiež viac pozdáva "Brown album" ako napr. "Tales from the punchbowl" a nestotožňujem sa ani s názorom, že novinka je v tieni predošlej tvorby... Tiež mi to evokuje skôr staršie kusy ako práve "Frizzle fry" či "Sailing on the seas of cheese"... Je to stále Primus, akurát tej gitary si tam teraz človek toľko neužije ako v minulosti, ale mňa to baví počúvať stále viac...
...
Novy album mi znie ako nieco z obdobia Brown Album - Antipop... co su oba skvele albumy, hoci boli prijate o nieco horsie (hlavne hnedy album). To je dane hlavne staronovym bubenikom ktory ma rozhodne blizsie ku Brainovmu groovy hraniu ako k experimentalnejsiemu Herbovi. Ale mile spominanie, Primus sa uz nemaju kam posuvat a asi ani nemusia. Ziadna bomba to sice nie je, ale lepsie nez pruser Tales from the Punchbowl :)
Nesouhlasim s hodnocenim hnedeho alba...
Mr. Brown
len by som sa rad zastal "hnedeho" albumu, ktory mi pride narozdiel od recenzenta velmo vydareny ulet do sfer este aj pre Primus nezvyklych (zvukovo pre mna najlepsia zo vsetkych nahravok).
Gut
Osobně mi album připomíná právě spíš všechny ty ostatní Claypoolovy projekty, které jsou oproti Primus tak nějak klidnější, míň psycho. Čekal jsem asi větší jízdu. Nicméně je to dobrá deska.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek