OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
to Bystrouš - skvele, konecne fundovany muzykolog v tomto zahnivajucom rybnicku. Najdu sa aj ine texty ?
ahoj Loužo, kdy zas zajdem na pyfko?
Byl jsem včera na Nazareth a už vím co to chce. Větráky! Je to dost jasný. Všechny tyhle malý lokální kapelky maj problém, že nevětraj, tutíž jak voni stojej a v tom progu jak se dost soustředěj na ty sóla, no tak nemužou metat mařenou a právě tohle větráky řešej, protože normálně se postavíš dolu si dáš větrák a jedeš. A jak von fučí, tak ti zvedá mařenu a vypadáč fakt dost drsně rokově. Navíc jak hicuješ těma rifama to pódium dole a voni vařej, tak ty seš v pohodě protože máš větrák. Takže příště v Kainu první otázka, hele ty Jirko Urbane, máš větrák? Ne? Tak my NEHRAJEM. A neni to vůbec diskriminace, protože jak nemáš mařenu, tak máš bradku no a muže ti vlát bradka, nebo třeba ti vlajou kapsáky, to je úplně jedno...co ti vlastně vlaje. Hlavně aby to jako povlávalo. Pak je to rock (i progresivní). A vono je to i dost praktický, protože jak vaříš, tak se ti mařena/brdka/kapsáky nezamotávaj do houslí vod strun a neucpávaj saxík, což je myslim dost důležetý, když chceš vařit fakt profesionálně.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek