OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přijde mi celkem vtipný, že taková State Of Love And Trust se na desku nakonec nedostala, ale většina post-grungerů (to je ale škatulka...) se jí může dívat tak akorát na... (každý doplní dle míry vulgarity sobě vlastní).
Ten
Aspirant na jedno z nej rockových alb všech dob......
Jdu si pustit "Vs.", pro mě z téhle fošny vždy vedla čtveřice songů - "Animal", "Daughter", "Leash" a "Dissident", držely totiž fazónu z "Ten".
Elderly Woman Behind The Counter In A Small Town... zaroven nejlepsi country song ever //:=]
Vynikající deska stejně jako následující Vs. Co takhle výborní Screaming Trees - Sweet Oblivion?
Také sem se k Ten dostal mnohem později, jelikož z tohoto žánru či podobného žánru mě zaujali spíše Alice in Chains a jejich Facelift. Jinak výborné skladby s méně oblíbenými.
Desítka mě zasáhla až dost dlouho po vydání, řekněme pět let, pak ale pořádně. Výčet oblíbených položek by byl soupisem všech skladeb z desky, takže řeknu jen Alive a Black, což jsou pro mne možná dva z desíti nejlepších songů všech dob. Je to strašně, strašně silná hodinovka a jak píše autor, manifest rockové revoluce na začátku devadesátek. Nirvana to, aniž by chtěla, naprosto nakopla, Pearl Jam, aniž by to chtěl, absolutně definoval.
A samozřejmě kostkovaný flanelky:-) Pohoda.
A Even Flow taky jeden z nejlepších rockovejch klipů, ta nálada tam prostě je...
Mám radši Vs., ale samozřejmě naprostý skvost.
vike: Animal? Ale ty nejsi já, takže tipuju právě jinou skladbu než tuhle která tam ční.:-)
Ten
Podle mě se tedy nejedná o vrchol tvorby PJ z důvodu jisté, alespoň v mých uších, kvalitativní rozháranosti. Na jedné straně tu stojí nesmrtelné věci jako Jeremy, Oceans nebo Black, na druhé zaručené koncertní taháky Alive a Even Flow a pak...ten zbytek, například podle mě poměrně zbytečná Why Go. Ale abychom si rozumněli, ani ten zbytek není nějaký průser, řekněme, že je jen více v posadí, o něco méně invenční než ty zmíněné tutovky. Naštěstí je to nakažlivé nadšení spolu se za každých okolností strhujícím Vedderem rozloženo po celé ploše disku. Jejich vrcholy však mají teprve přijít, a to hned s další deskou Vs. a ještě o pár let později s Yield.
Raději Vitalogy. Bude nějákej článek? :)
Realview Mirror?:-)
Svuj uplne nejvic nejlepsi song si ale nechali na nasledujici desku //:=]
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek