OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Díky za reakce!
Stray: Mně se líbí nejen obal, ale i ten název:)
Pekárek
Tú limitku mám doma a spokojnosť je preveliká. Dobrý výber, určie nebudeš sklamaný.
Pekárek
Tú limitku mám doma a spokojnosť je preveliká. Dobrý výber, určie nebudeš sklamaný.
Nebyl dobrej nápad si to před týdnem pustit na noční směně ve 3:50h. když člověk už omdlíval. :-) Ale jo, šlo to, i když jsem si po pár dnech pustil něco starýho (asi druhou a třetí řadovku) tak akorát konstatoval - hrozná hudba, hrozná scéna, hrozná kapela, novinka má aspoň krásně pochmurnej obal.:-)
Tak to jsem rád, právě jsem si na blind (resp. mě zaujali recenze na metal-archives) objednal limitku:).
A Map of all our failures
Zdravim Pekcu. Za mna omnoho vacsia spokojnost ako s pravekom The Barghest O' Whitby a aj ako s relativne slusnym For lies i sire.
Bude to asi dalej rast...
Co říkáte na nové album?
Co říkáte na nové album?
Nebyť podkresov a Aarona, tak by mi niektoré momenty evokovali Mourning Beloveth. :)
Nuž.. Zlaté časy sú už dávno preč, ale tá iskra tam ešte stále je. Odyseus je síce na môj vkus až príliš epický, ale atmosféra funguje, od rozpačitého začiatku sa môj dojem len zlepšoval. Uvidíme.
tahle nevěsta už umírá dýl jak romeo s julií dohromady.
http://soundcloud.com/theavclub/my-dying-bride-hail-odysseus
celkom ma to bavi, nevesta este bude nejaky cas umierat :)
Casio tutorial - povedené.
Evinta je prostě výsledek ztráty soudnosti.
Evinta mi bola na smiech ( a to hovoríme o jednej z mojich kedysi obľúbených kapiel ). Casio tutorial
Evinta je nejzajímavější, co tahle kapela stvořila během své kariéry.
Nesúhlasím :) Words/Songs je u mňa stále proklatě vysoko, asi ma to zastihlo v správnej dobe.. Evinta trápna, ale na toto som zvedavý.. Keď nič iné, aspoň ma ovanie čosi staronové..
to orphanage
Tak to jsme na tom obdobně, po The Light... už těžko rozeznávám jednotlivý alba... ale novinku si tak trochu autisticky poslechnu... ;-)
No nevím My Dying Bride vydali poslední něco poslouchatelné v roce 2001 a to bylo asi album The Dreadfull Hours a i toto již bylo na hraně. Jinak je to nuda a pruda a to platí i o tomto EP. Hlavně že to není opět trojplech jako předtím. Už jim nějak chybí švih. Takže su rád za poslední origo plech co mám - The Light at The End ..... A tím pro mne tato kapela asi skončila-čeho je moc ...
Nové EP je ako to už býva zvykom u MDB znovu mimoriadne vydarené.
gut
Po dvou třech posleších se mi zdá, že se MDB tímto EPkem po delší době opravdu solidně vyšvihli.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek