Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Díky za reakce!
Stray: Mně se líbí nejen obal, ale i ten název:)
Pekárek
Tú limitku mám doma a spokojnosť je preveliká. Dobrý výber, určie nebudeš sklamaný.
Pekárek
Tú limitku mám doma a spokojnosť je preveliká. Dobrý výber, určie nebudeš sklamaný.
Nebyl dobrej nápad si to před týdnem pustit na noční směně ve 3:50h. když člověk už omdlíval. :-) Ale jo, šlo to, i když jsem si po pár dnech pustil něco starýho (asi druhou a třetí řadovku) tak akorát konstatoval - hrozná hudba, hrozná scéna, hrozná kapela, novinka má aspoň krásně pochmurnej obal.:-)
Tak to jsem rád, právě jsem si na blind (resp. mě zaujali recenze na metal-archives) objednal limitku:).
A Map of all our failures
Zdravim Pekcu. Za mna omnoho vacsia spokojnost ako s pravekom The Barghest O' Whitby a aj ako s relativne slusnym For lies i sire.
Bude to asi dalej rast...
Co říkáte na nové album?
Co říkáte na nové album?
Nebyť podkresov a Aarona, tak by mi niektoré momenty evokovali Mourning Beloveth. :)
Nuž.. Zlaté časy sú už dávno preč, ale tá iskra tam ešte stále je. Odyseus je síce na môj vkus až príliš epický, ale atmosféra funguje, od rozpačitého začiatku sa môj dojem len zlepšoval. Uvidíme.
tahle nevěsta už umírá dýl jak romeo s julií dohromady.
http://soundcloud.com/theavclub/my-dying-bride-hail-odysseus
celkom ma to bavi, nevesta este bude nejaky cas umierat :)
Casio tutorial - povedené.
Evinta je prostě výsledek ztráty soudnosti.
Evinta mi bola na smiech ( a to hovoríme o jednej z mojich kedysi obľúbených kapiel ). Casio tutorial
Evinta je nejzajímavější, co tahle kapela stvořila během své kariéry.
Nesúhlasím :) Words/Songs je u mňa stále proklatě vysoko, asi ma to zastihlo v správnej dobe.. Evinta trápna, ale na toto som zvedavý.. Keď nič iné, aspoň ma ovanie čosi staronové..
to orphanage
Tak to jsme na tom obdobně, po The Light... už těžko rozeznávám jednotlivý alba... ale novinku si tak trochu autisticky poslechnu... ;-)
No nevím My Dying Bride vydali poslední něco poslouchatelné v roce 2001 a to bylo asi album The Dreadfull Hours a i toto již bylo na hraně. Jinak je to nuda a pruda a to platí i o tomto EP. Hlavně že to není opět trojplech jako předtím. Už jim nějak chybí švih. Takže su rád za poslední origo plech co mám - The Light at The End ..... A tím pro mne tato kapela asi skončila-čeho je moc ...
Nové EP je ako to už býva zvykom u MDB znovu mimoriadne vydarené.
gut
Po dvou třech posleších se mi zdá, že se MDB tímto EPkem po delší době opravdu solidně vyšvihli.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek