OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No je vidět, že vzít si čas pět let na album kapele rozhodně prospělo, aby se aspoň trochu vrátila do původního mustru. Stejně jako jejich souputníci Magnum, kteří leakli ve stejný den a taktéž totálně podělali svoje předchozí album i Redemption to vytáhli...tam kde to bylo. Skoro. Alder je stejně jako Catley zpěvově suveréně čím dál horší a Nik Van Črurda ještě zalituje, že s ním nepřehrál ten jejich super hevíkovej debut dokud ještě Ray mohl trochu zpívat (v roce 2004). Narozdíl od Magnum, kteří překročili stín Visitation tihle "jen" dotáhli skóre...kdyby si vzali těch let deset jako Fates Warning, tak tam mohli mít dokonce i jednu fakt super písničku jako And Yet It Moves... Ale nemají. A navíc ani jedno z alb nedává odpověď na základní otázku americké progresivní hudby, co hergot dělá Devon Graves a jeho Psychotic Waltz??
No jo, nikdo nemládne a zpěváci tím míň... nicméně je slyšet, že se posnažili trošku (dost) vyprogovat ty svý obvyklý šablony, kde aby jeden měl pocit, že autorovi neustále někam odlítaj včely. Takový ubrečený to je. Jenže - pak se rozběhnou prsty po hmatnících a je to luxusní. Safír je jenom jeden, ale tohle taky beru.
a co čekáš od aldera výšky jak lada krizek?ha ha
Ruku na srdce, Alder už není co býval a jeho výkon mě celkem zklamal. Jinak dobré.
Nové album je super.Poslední 22.minutová píseň je libovka.
Tesil som sa na to, vypocul som si 5 krat po sebe a nic "chytlave" som v tom nenasiel. Mozno 2 skladby, ktore stoja za opatovny posluch tam su, inak nuda..ale mozno som hluchy ;) pojdem pozriet radsej Fates Warning do MMC
No zas tak zlý není
Redemption žeru fest, jen se jim prostě nepovedlo překonat sebe sama, no. Safír je jen jeden ...
Pravda, pravda... 5/5
Tohle album se tedy vážně nepovedlo. Vždycky to bylo tak akorát příjemně vyvážené na hranici agra a progu, ale tentokrát teda šlápli do agra příliš, jsem hodně zklamaný. 10 povedených nápadů uprostřed převážně dementních skladeb je asi nemůže omluvit... u Let it Rain nebo Focus nebo Begin Again jsem to skoro nezvládl doposlouchat. A druhá věc je otřesný zvuk - chápu, že nahrávají taky doma, ostatně jako dneska kdekdo, ale proč to kurňa někdo z nich v obýváku u telky i míchal? Hraje to jak z roku 1985 ... ble... :/ V dnešní době je standard "drobátko" jinde.
...a to mám prosím Redemption rád a jsou mi sympatičtí. :)
recenze = snůška keců :-(
Po minulom pocine toto zufalo nudi.
...invencia ...
...Redemption vyšumela , ale to je pri 5. albume asi prirodzené v tomto subžánri. Priveľa nudných power/speedových gitarových liniek, ešte že to ako tak zachraňuje vokál Ray Aldera... Zlatý tandem Matheos/Alder, najlepšie čo progmetal so sebou priniesol... už len počkať na nový FW...
Uprimne nesuhlasim, podla mna pre Redemption mnozstvo novych napadov a podnetov, som velmi spokojny!!
Když už, proč todle nemá 40 minut max. Probrat se až do konce tim všim, to je hotová tortůra, zvlášť, když z toho nic zvlášť nevyčnívá. Kdyby to bylo zkrácený na půlku, asi by si tam člověk něco i našel, ale takhle se každej silnější moment v tý předlouhý únavě jednoduše rozpustí.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek