Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nová lenka dusilova je veľmi príjemná....
Nebo Šarlotkou Gainsbourg.
radalf : kdybys to chtel osvezit spetkou prijemneho 'popu' klidne sahni po joss stone, norah jones nebo mj blige...
radalf : prcnul by sis, co //:=]
KB vyvraci mytus, ze pouze muzi zraji jako vino...
V poslední době tyhle intelektuální milfky (bush, amos, mckennitt, soley) poslouchám dost rád a teď, když i v praze konečně sněží, ta deska získává jeste jiný rozměr
Výborná deska. Atmosférou mi to dost připomíná Felt Mountain od Goldfrapp.
Souhlas a pochvala
moc hezké album a recenze pěkně napsaná. Dík.
Parada!!!
LW
...art pop :D ...
Kate Bush na Metalopolise.. Odo mňa veľká pochvala :) Len mi tam nepchajte stále ten artrock, vyskakuje to tu na mňa z každého druhého postu
mas naprostu pravdu. skor som tym mal namysli obecny stereotyp, ktory o kate bush panuje. vacsina ludi ju ma proste v kategorii kim wilde alebo belinda carlisle:-)
Dalas...
...od prvých momentov, čo sa KATE zjavila na hudobnej scéne, ju art rockeri na konci 70.rokov jednoznačne prijali za svoju... hovoriť o nej , ako o popovej speváčke je ...minimálne pošetilé... ale fajn recka o žene , ktorá pre muziku a umenie v nej urobila, ako žiadna iná...
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek