Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vale Of Pnath ::: Predchozi EP bylo o dost lepsi.
Fallujah ::: Neni to spatny, ale pripada mi, ze se az moc snazej "hrat jako The Faceless".
Desecravity ::: Ty vypadaj dost nadejne.
@Hubert: Zalezi, z jakeho pohledu to beres. Pokud se na to divas jako priznivec severskeho melo/DM, asi ti jich bude pripadat malo. Z pohledu "norem" technictejsiho death metalu je jich tam zase az prilis -> a tak to samo posuzuju, neb VOP opravdu nejsou goteborska skola.
@h34d: deska se mi libi, ale tezko tomu muzu dat 10/10, kdyz uz jsem to vsechno kdysi slysel. Celkove ale fine relaxacni zalezitost. Fallujah uvidime, spis to budou Desecravity, kdyz uz jsme u Willowtip...
cekal jsem dle popisu vic melodie... ale prijemne me prekvapilo, ze ji tam az zas tolik neni, melodickej death si predstavuju jinak, vic svedsky jakoby. a ze svedskyho melodickyho metalu me obchazeji mrakoty :D
Souhlasil bych s určitou jednoduchostí muziky Vale of Pnath, je to taková technicky laděná, melodická mlátička, ale mě velmi vyhovuje, upřímě jsem čekal trochu vyšší hodnocení :) Ale uvidíme, co poví ostatní... Doufám, že se dočkáme ještě recenze Fallujah - The Harvest Wombs.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek