OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
aj randal moze mat dobry (nie dokonaly) zvuk pri pocetnej kapele, niekde to tam vazne hapruje u zvukarov.
tak skoda toho nizke podia/stropu....lebo inak je to tam omnoho lepsie riesene ako v randali
jj, povinné sedenie na povinnom školskom koncerte...
rovno na zem a chytať sa za ruky O:)
vyska podia by sa dala vyriesit povinnym sedenim na lavici.
dobre napísané; KC Dunaj je príjemné miesto na debaty pri vínku, na terase s výhľadom na Staré mesto, určite nie na zmysluplné koncerty :)
God Is an Austronaut v Kosiciach
Minuly rok som bol GIaA uplne nadseny. Tiez stavili na rychlejsie prevedenie skladieb, co bola pre mna riadne pridana hodnota.
No neviem, ja som tam bol..a pre mna mal ten koncert pridanu hodnotu... A ze tam nebolo to nieco medzi ludmi a kapelou, o tom by sa dalo veru polemizovat... Kedze tu bude skor chyba vo vybere nie zrovna dobreho podniku na tuto akciu. Kedze podium nie je vyvysené, strop nizko... cize to nieco medzi kapelou a ludmi fungovalo.. ale len medzi tymi co boli v predu a mali aj vizaulny kontakt s kapelou.. Ostatni mali smolu, tiez by som nebol nadseny keby mam cely vecer cumiet iba niekomu na chrbat a na kapelu vobec nevidiet... ani na projekciu... proste nic..
Na koncerte som nebol, ale chcel by som pochváliť dobre napísaný článok. Ďakujem za priestor k vyjadreniu.
ono to je aj o tom, ze by koncert mal mat nejaku pridanu hodnotu oproti stiahnutej mp3. a tu recenzent nepostrehol.
Radím autorovi článku radšej nerobiť reporty hudby, ktorú absolutne nepochopil :)
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek