Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdo tomu propadne je ztracen, a já už takhle bloudím 6let, v tvorbě pána z Umbrtků, hrnců a kastrolů... Originálnější těleso u nás není, leda až na tu krychli na hradě...
dobrý
Na začátku se to přes ty "hrnce" nebo co to je nezdá, ale tahle muzika prostě má hlubší smysl, jak je slyšet v textech, ale chce to si to fakt pustit několikrát a mít otevřenou mysl...
Nevíte kde se dá koupit nějaké jejich album?
Je to přinejmenším originální..
Nahodou
Autor clanku di pravdu, mam od Umbrtky doma asi 6 LPcek a ma to neco do sebe...
Thorn, originalni presmycka, slysel jsem ji jen stokrat a stupidni byla uz poprve.
aby se nikdo neozval to bychom nesmeli byt na metalopolis.
JzD> UmbMrdka?
také jsem již porozumněl o jak velkou debilitu se jedná
ja nyni uz rozumim naprosto:) I kdyz to trvalo asi pulrok:-)
Když jsem Umbrtku slyšel poprvé, zaváhal jsem, jestli jsem se zbláznil já nebo autor :) Stejně jako autor textu netuším, zda o strašlivou slátaninu nebo geniální (a nepochopené) dílo.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Vložit diskusní příspěvek