OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vo Variety by to neohodnotili vystizneji, Blister moj. Za odmenu si trochu zamasturbuj //:=]
Tohto človeka som nemusel, ani Borata a pod. Niekto si tu však položil zopár otázok, rozkukal sa v akej to dobe ,,jasnej" dobe žijeme, pozrel Chaplinovho Diktátora a film bol na svete.
a pak ze bratri (sasha a baron) cohenove toci jen intelektualni mrdky //:=]
me to bavilo nejvic ze vsech cohenovych filmu...
Nemůžu si pomoct, ale udrbávám se i 14 dní po tom, co jsem to viděl... neskutečná dojnice na hlášky.
všetci ma chcete podojiť :/
Všichni mi budete líbat podpaždí... plivu na váš bilbul.
aladdin to vidi rovnako ako vy
film bol nakoniec aladdin, aj ked som sa bál že by mohol byť aladdin
na tento film mam aladdin nazor
komédia desaťročia :D borat a bruno boli len predkrmy tohto velejedla!!!!
Aha, koukám, že jsem tu vícekrát, než jsem chtěl. :-) Pardon.
....to vše dokonale vyváží a člověku tak nezbývá než se rochnit v gejzíru opravdové srandy.
Parádní sranda. Některé fóry jsou fakt k popukání - viz avizované běžecké závody či videohra Olympijské hry v Mnichově. Snímek má pár hluchých míst, ale to, že se Cohen nekorektně strefuje do všech stran a v závěrečném proslovu je více než jasné, že mluví - li o diktatuře, nemá na mysli primárně tzv. totalitní režimy, ale právě režimy schovávající se za roušku demokracie a halasně je hlásající do celého světa.
Parádní sranda. Některé fóry jsou fakt k popukání - viz avizované běžecké závody či videohra Olympijské hry v Mnichově. Snímek má pár hluchých míst, ale to, že se Cohen nekorektně strefuje do všech stran a v závěrečném proslovu je více než jasné, že mluví - li o diktatuře, nemá na mysli primárně tzv. totalitní režimy, ale právě režimy schovávající se za roušku demokracie a halasně je hlásající do celého světa.
Parádní sranda. Některé fóry jsou fakt k popukání - viz avizované běžecké závody či videohra Olympijské hry v Mnichově. Snímek má pár hluchých míst, ale to, že se Cohen nekorektně strefuje do všech stran a v závěrečném proslovu je více než jasné, že mluví - li o diktatuře, nemá na mysli primárně tzv. totalitní režimy, ale právě režimy schovávající se za roušku demokracie a halasně je hlásající do celého světa.
pekná recka...
inak tá scéna bežeckých pretekov je naprosto geniálna... :)
Výborně napsané.
Dik za recku. Nevedel som, ci mam ist na tento film, ale....asi sa to teda oplati.
tlesk tlesk
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek