OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Karyn Crisis' Gospel of the Witches
Karyn Crisis' Gospel of the Witches ( Karyn Crisis a Davide Tiso ) vidal prvy album. A vyzera to na paradnu pecku :)
nj, valič má bohužel pravdu :(
Horší a horší s každou deskou:-(
Tak to bohužel opět nevyšlo. Hned po prvním poslechu jsem si novinku zařadil na pěkné druhé místo v seznamu kandidátů na zklamání letošního roku. První samozřejmě patří otřesnému výtvoru z dílny mých (teď už bývalých) oblíbenců !T.O.O.H.!. Ještě že mi náladu trochu spravilo výborné EP od Duobetic Homunkulus.
Hemmed by Light, Shaped by Darkness
stream nového alba http://www.npr.org/2013/11/10/243762855/first-listen-ephel-duath-hemmed-by-light-shaped-by-darkness
Ano, myslel jsem Old Lady Drivers (pod tímhle názvem vydali pouze první eponymní album). S ostatními jmenovanými kapelami v podstatě nemají nic společného, uvedl jsem je pouze jako příklad skupiny, která začínala s hudbou zaměřenou na posluchače určitého extrémního žánru (v tomhle případě grindcore), kteří jejich další experimentálně laděná alba nepřijali. Jejich desky Lo Flux Tube a The Musical Dimension of Sleastak můžu vřele doporučit každému, kdo si chce poslechnout něco opravdu originálního a nevšedního (opravdu mě teď nenapadá nic, k čemu bych jejich tvorbu přirovnal). Upozorňuji ovšem, že to rozhodně není hudba pro každého. Za pozornost určitě stojí i některé další projekty Jamese Plotkina.
Keito, tebe jsem mel dycky moc rád....
@ Adonis: Máš na mysli Old Lady Drivers?
http://en.wikipedia.org/wiki/OLD_(band)
http://www.metal-archives.com/bands/O.L.D./2179
O existenci této kapely jsem do teď neměl tušení, až při tvé zmínce jsem hledal. Takže asi nebyli ani tak známí jako Disharmonic Orchestra před rozpadem.
Řekl bych, že se teď Ephel Duath dostali do podobné situace jako kdysi Cynic, Atheist, Pestilence, Disharmonic Orchestra nebo třeba OLD. Ti také tenkrát vydávali geniální alba ceněná dobovou kritkou, která ovšem tehdejší posluchači většinou nevydýchali z důvodu větší posluchačské náročnosti nebo přílišného odklonu od jejich původního stylu. U všech těchto kapel to skončilo rozpadem (u některých naštěstí jenom dočasným). Možná, že to bylo lepší řešení, než snažit se za každou cenu přežít a kazit si diskografii průměrnými a nezajímavými deskami, jak to teď dělají právě Ephel Duath.
Psi voci byly podle myho gusta
a kdyz to vemu vod podlahy zhusta
tohle je mrdka bohapusta
tak pravi vikousovy usta
Hm....je pravda, že co jsem zaslechl, exkluzívní nebylo :-(
Moc mě to mrzí, ale s recenzí musím naprosto souhlasit. Současný vývoj téhle kdysi naprosto geniální kapely je pro mě obrovským zklamáním.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek