Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
neznesiteľní určite nie, bolo to v pohode, rovnako ako SADUS na Brutale :)
SACRED REICH
Rudi to byli opravdu tak nesnesitelni?
@Naathir
Pravda. Report mi už dávno vyšumel, reagoval som na diskusiu, my bad.
LW - [11.9.2012 06:47]
Imo to neni pointa Rudiho příspěvku, pointa je v tom, že v ve Wackenu Insomnium a Incantation vůbec nehráli a pokud si dobře pamatuju, Rudi ani nic podobnýho netvrdil ani v reportě na Brutal, tak fakt nevim, kde na to Duri přišel.
Brutalovú kartu by som ako argument nevyťahoval, Insomnium boli IMO vždy preceňovaná B-čková mrdka.
Insomnium a Incantation hrali na Brutal Assaulte. Endstille je mizerná kapela.
wtf
V zivote som necital horsi report ako tieto clanky o Wackene. Nechce sa mi tu vyjadrovat k vsetkym hlupostiam, ktore som objavil v Tvojich clankoch, ale pocnuc velebenim absolutne nezaujimavej slovenskej "metalovej" kapely, myslienkou, ze Wacken navstevuju prevazne metalovi znalci (:D:D:D), ci konstatovanim, ze Insomnium su death metal jak svina a Incantation je len priemerna kapela(!!!) ... cele zle toto. Ozaj a neda mi nespomenut aj MIZERNU bm kapelu ENDSTILLE. Tento report podla mna nemozes mysliet vazne...
No a aby bolo jasno, tieto reporty ma dostatočne presvedčili o tom, že ma na ten festival nikto nedostane. :)
Se to voe. Rudi v maskáčoch. Hotový Kaliňák. :)
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek