Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
CARACH ANGREN
Musím upozornit všechny čtenáře, že CARACH ANGREN je pro mě možná nejlepší novodobá podoba symfonického black metalu.
Vlastním všechny tři poslední desky a zvláště ta poslední je výborné koncepční a vstkutku hororové dílo.
Jejich songy vážně nejsou žádný - refrén, sloka , refrén a proto je v tak šíleném prostředí jako je Modrá Vopice nemusel hned každý svým mozečkem rozlousknout.
Image je samozřejmě skoro až přehnaná, ale to každého zkušeného metalistu v tomhle oboru asi sotva překvapí a až dostanou příležitost vystoupit někde na festu za víc než pár stovek, i představení bude mít větší úroveň.
Doporučuju si je poslechnout z desky.
Carach Angren = cárach symfonického black metalu :-D
album Carach Angren jsem žádné neslyšel a subjektivně byli skutečně tak slabí
video
http://www.youtube.com/watch?v=GUjzEElQs10
nie su nahodou na spagatoch?
pocul autor reportu nejake album od carach angren? fakt boli tak slabi? ak ano, je to epic fail, albumy su skvele :-(.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Vložit diskusní příspěvek