OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dobre mu tak, hovädu násilníckemu.
Redakci uniklo. https://www.nme.com/news/music/neurosis-singer-scott-kelly-retires-from-music-and-admits-abuse-3299228
https://soundcloud.com/neurotrecordings/sets/neurosi
s-fires-within-fires
http://pitchfork.com/news/66269-neurosis-announce-new-album-and-tour/?mbid=social_facebook
jedine ze by pocul
si to ešte nepočul?
inast uvital by som aj recenzie na Through Silver in Blood a Times Of Grace ;)
hádej, jak jsem na něj přišel já.. sdílel ho Steve Von Till:)))
No ty vole.... Talent, nechce ho místní osazenstvo do redakce :-) ? Komentáře pod tím taky zajímavý-Dude, you are fucking great man! I heard about your reviews because ISIS posted your review of temporal on their facebook page. Keep it up man.
chlapy, tomu neuvěříte http://www.youtube.com/watch?v=xnS80YI7MzQ
"Chvílemi jsem měl pocit, že TO poslouchá mě a ne já to." - geniální koment, mám u toho stejnej pocit a už vím, jak ho pojmenovat.
Sólovky len z dosky, naživo ma príliš neoslovili. :/
Až na tu Radalfovu první větu podepisuju do posledního písmene... Ona "aura" tvůrců je u Neurosis hodně hmatatelná a u sólový tvorby Kellyho a von Tilla snad ještě výraznější
Mám za sebou pořádný noční poslech, kterej mě úplně smetl... Je docela prdel, že na Neurosis není, viděno rádoby objektivními měřítky, nic až tak zvláštního. Speciálně pokud jste tu kapelu objevili až zpětně po setkání s Cult of Luna, Burst a spoustou dalších kapel, které se od nich učily. Co je ale úplně někde jinde je ten prožitek, ta zralost a životní zkušenost. Mám rád muziku, kterou nemůžou hrát dvacetiletí kluci, protože za sebou při nejhorší vůli nemají dostatek sraček. Tohle je jedna z nich.
A co je dolezitejsie: kym pred par rokmi sme sa v priamom prenose bavili o zasadnych post-metalovych doskach, ktore svietia dodnes, dnes uz je posuvanie zanru vynimka
Nebylo.
Ale post-metalu bylo pred peti lety vyrazne vic, dnes ti sami lidi hrajou djent. I kdyz i tenhle taky odezniva.
Rdical Cut : a bylo tomu - s privrenyma ocima - snad nekdy jinak ?
fakt je, z tzv. post metalu vydava nadpriemerne dosky len par kapiel. aj to su uz viacmenej veterani.
staci sa pozriet na boom spred par rokov a terajsi upadok zaujmu + pozornejsie citat, ze pisem o roku 2012, nie o (ne)moznom buducom zvrate :)
"Post-metal môže byť v roku 2012 formálne vyčerpaný a na ústupe", tyhle odbornický kecy miluju. Bla, bla, bla. Kdysi se psalo o Black Sabbath něco stejnýho. Nehraj si na děda vševěda.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek