OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Berry: Jo, přesně o tom jsem mluvil :)
Atmosféra
Takhle si to užívali lidi pod pódiem, podle mě bezchybný! http://youtu.be/-CpUQwC1ZIM
Peridaq: To já jsem spíš opačný případ, na koncertech Insanie si "vymodluju" věci z prvních třech alb, ale většinou je to jen Máj a Zimní varování. Tohle turné jsem prošvihl, ale ty starý věci jsem poslouchával na dobových koncertech, tak aspoň můžu mezi kámoši vést "znalecký" řeči :) Jinak, koncerty Insanie mám nejradši právě v pár desítkách lidech, když se sejde dobrá parta a koncert se pod pódiem řádně propaří, není nic lepšího ... a dle slov kapely, je takové koncerty, pokud jsou ze strany publika živelné, baví....
Výborný koncert. Insanii jsem viděl poprvé a rozhodně mě nezklamala. Lidí bylo dost málo, časem se to sice zlepšilo, ale stejně to bylo docela slabé.
Jenom musím přiznat, že jako příznivce novější tvorby Insanie jsem u některých starých zkamenělin spíše hlavně napjatě vyčkával další flák z novějších alb. Ale chápu, že to takhle muselo být, přece jen 25 let neslaví kapela tak často.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek