INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
vyznamom
Co to co to... vsak sex s ni musi byt zazitek s prichuti homosexuality... imo je ook.
Nejvetsimi dily jsi myslel, Klypso, vyznamem/vehlasem nebo obsahem resp poctem stran?
ja ju znesiem iba vtedy, ked hra zeny, co maju nejake vady (cize prave Nebezpecna metoda a Karenina)
viem, o com hovoris :)
Ak som správne pochopil, tak totálna blamáž sa nekonala? "A není to málo..?"
Nehnevajte sa, ale ja tú Knightley fakt nemôžem ani vidieť, ani cítiť (bez ohľadu na herectvo). Ten jej drzý detsko-vzdorovitý ksichtík si vždy priam koleduje o modré z neba.. Zvláštne, so žiadnym iným hercom takýto problém nemám. Ani Nebezpečnú metódu som nevládal dopozerať, ale to asi nebola jej vina :) Skôr Jungova.
Od Toma Stopparda jsem cekal vice, daleko vice...
:-)) pomerne akademicko - intelektuálna recka ...ale veliké díííky, Klypso, že si to tu dal, nepochybujem osobne, že to obohacuje tento server ... palec hore ... a paráda :-))
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek