Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Deadmann, toto je diskusia k Hobitovi, do fóra Nevtipy musíš ešte asi trikrát kliknúť.
rolo - [6.1.2013 21:03]
je to jeho milenec
Iba upozornuje na kvalitnu zurnalistiku...
ty si jeho hovorca?
Martin Lukáč pridal drupík
Ad Pavli: Já to nebyl - měl jsem domácí meruňkovici ...
Tak ja vám neviem. Celkom som sa bavil, ale bolo to uťahané až hanba. Predloha dostala pekne na frak. A dostal som od priateľov pitchung, že kritizujem - ženské osadenstvo totiž kvôli Thorinovi a Gaňadriel žralo samozrejme úplne všetko.
Ja by som to zostrihal na polovicu, zmenil mená a názvy a bolo by to ok :) Takto hodnotím na 3 z 5 sadrových trpajzlíkov.
ten by nepotreboval stylovy prevlek
to byl mordůrek
Přiznejte se, není tady mezi váma jeden z těch šuldů ve stylových převlecích, co na premiéře v Olomouci chlastali tu slivku s redbullem nebo čím? To byl smrad jak v dikobrazí kleci.
P.S. Ten film je zívačka
crust, tak freeman tam fakt nemel co hrat...
ozzy : chod... dalej na vychod //:=]
Ruské idú ešte ďalej.
Samý barvičky a pandrláci a přiblblý draci a čáry máry. Není nad švédský potemnělý depresivní psychologický dramata beze slov a nedejbože akce...
mě teda přišel Freeman v roli Bilba dost slabej, jinak musím souhlasit naprosto s recenzí, málo vykreslený charaktery, plastový trpaslíci, ale stejně na to člověk musí zajít :-)
Hobit je lepší, Pán prstenů je pro hipíky
ale tak muzes ze, detskou knizku s literaturou pro dospele...
proc bych to nemohl srovnavat?
hobit je knizka pro deti, lotr pro starsi a pokrocile, nesrovnavat... hobit je misty i dost zabavny a vesely a proste uplne jinde nez lotr...
Knížka pro mě patří v ranku pohádek / knížek pro děti do TOP 5... film je v zásadě fajn, ale v žádném případě ne tak okouzlující a mocný jako LOTR.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
Vložit diskusní příspěvek