Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
tak to je dobre ...... prajem skore uzdravenie
Russel je v rámci možností v pořádku, stejně tak zbytek skupiny, v kritickém stavu jsou členové týmu (najděte si Russelovo oficiální FB stránku)
ano a Russel Allen je vraj v kritickom stave po nehode
Měli nehodu během turné na Floridě! Baskytarista na místě mrtvý a další 3 v kritickém stavu!
na Winery Dogs sa tu niekto pisat recenziu nechystate? skvely, skvely album, bavi ako stare kusky od Mr. Big!
vychadza nova vec Momentum od talianskej power/progovej bomby DGM, v prvej skladbe hostuje Russell Allen, album znie velmi slubne, v podstate furt o tom istom, ale zadnicu nakopava slusne.. kopec pozitivnej energie bez zbytocneho pidlikania
to HEAVY METAL je tam zvýraznene určite len tak na parádu
Fascinuje mě že tolik lidí nepozná rozdíl mezi klasickým hevíkem a podstatně modernějším groove metalem.
Jan: vím a hned po uveřejnění jsem si to uvědomil :) ... je dobré, že máme tak bystré čtenáři :)
Adrenaline Mob je vcelku dobrá kapela a jsou v ní hned moji dva oblíbenci (Allen a Mike). Prostě HEAVY METAL jako hovado. I když druhý Portnoyův počin s Flying Colours mě potěšil víc, u mě se pere s A Different Kind Of Truth (Van Halen) o 5. nej album roku 2012, hned za zmíněném Flying Colours (Fl.Col.), Nine (Circus Maximus), Clockwork Angels (Rush) a March Of Progress (Threshold). Těším se na další album.
Kolego,
v zásadě s Vašimi závěry souhlasím, ale rád bych Vás upozornil na jednu drobnou nepřesnost: Symphony X nejsou anglická, ale americká kapela, viz níže
http://www.metal-archives.com/bands/Symphony_X/172
http://www.metal-archives.com/bands/Symphony_X/172
Fajn - někde jako podkres ke konzumaci nákypu v tom motorestu uprostřed Arizóny..
Fajn vec, recenzia vystizna. :) Zivy koncert zahrial tiez, Russell Allen skvely ako vzdy.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek