OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
:DD
Chybí ti tu zde Manowar ty zkundychlupe!
Rád bych ještě upozornil na některé desky, které tu zatím nikdo nezmínil:
Yurei - Night Vision
Stagnant Waters - Stagnant Waters
Blutmond - The Revolution Is Dead
Hail Spirit Noir - Pneuma
Dissona - Dissona
Quadrivium - Methocha
Self Spiller - Worms In The Keys
Furze - Psych Minus Space Control
De Profundis - The Emptiness Within
The Levitation Hex - The Levitation Hex
Svartidauði - Flesh Cathedral
Secrets Of The Moon - Seven Bells
The Project Hate MCMXCIX - The Cadaverous Retaliation Agenda
Liberteer - Better To Die On Your Feet Than Live On Your Knees
A Million Dead Birds Laughing - Xen
Behold The Arctopus - Horrorscension
Dysrhythmia - Test Of Submission
Kong - Merchants Of Air
Diskord - Dystopics
Ørkenkjøtt - Ønskediktet
Diablo Swing Orchestra - Pandora's Piñata
Akphaezya - Anthology IV: The Tragedy Of Nerak
Stolen Babies - Naught
Germ - Wish
Rome - Hell Money
Přiznávám, že většinu z nich nemám ještě pořádně naposlouchaných, takže si netroufám říct, které z nich budou patřit k tomu nejzajímavějšímu, co v loňském roce vyšlo.
U Stealing Axion se mi líbí, jak spojujou starou školu progu s tim novým djent balastem, ladí to suprově a občas udělaj něco, na co si ještě nikdo před nima netroufl. http://www.youtube.com/watch?v=4GXfiE0-LMw
Jejich problém je, že pro hodně lidí znějí naživo i z desky vokály falešně, i když falešný nejsou - prostě zvláštní barva hlasu, intonace.
Nejvíc sem asi ale poslouchal Skyharbor z loňskejch djent desek. Samozřejmě Uneven Structure pořád dost top, škoda že nevyšel ten koncík.
1998=2008 :-)
thorn
veru tak
a s jinym zpevakem
ne obliviscaris by boli "nadej" v roku 1998
a nezabudnize na ne obliviscaris -portal of i. velka nadej z australie.
... uz len tak do poctu pisem :-).
presne tak...
No tak na to už sa čaká hádam viac ako recku dosky jednej nemenovanej kanadskej art rockovej legendy.
a co este len LUNATIC GODS?!
ale najviac ma zaráža,že klenot domácej scény s novým albumom zostal zabudnutý...FORGOTTEN SILENCE...
Tak to je neuveriteľné.
A jeste jeden postreh... vetsina redakcniho top a velka cast osobnich zebricku ma na MP recku...
jenage //;=] diky...
vike: jony ma zebricek v arene ;)
Ale to je jasne minoritné tie tipy kámošov, toto si uvedom.
Mne spise mrzi, ze Thornuv zebricek je tak kratky (ty jeho veci shodou okolnosti mam naposlouchane hodne) a zajimal by mne treba Jony nebo Dreckus (u nich jsem vzdycky objevil pro mne nezname/pozamenute vyborne veci)...
No ale každopádne umiestnenie Cattle Decapitation mimoriadne potešilo.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek