Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ked uz sa riesili tie texty - akurat mexikansky brutal death ma inspiraciu vsade naokolo, prijemne poctenicko:
http://www.strategicstudiesinstitute.army.mil/pdffiles/PUB1195.pdf
Teraz som si prave po prvykrat vypocul Desvirginizagore a vidim, ze recka je tu uz davnejsie. Dobry masaker, na ranne sobotne nabratie energie super, hispanske peklo:)
Jeden typ z Peru, ktory sa mi dostal nedavno do usi. Odporucam kapelku Raped By Pigs.
http://www.metal-archives.com/bands/Raped_by_Pigs/3540300638
Aj napriek popisu na metal archives sa jedna o slam, toho brutal deathcou tam vela neni.
texty
gore texty su fajn...ale len ked sa robia s humornym nadhladom (ako napr. Braindead medzi filmami), co je vsak niekedy tazko rozpoznatelne...uznavam
inak maestro Lukac sa pomaly, ale isto, stal mojim najcitanejsim Metalopolisovym recenzentom - len tak dalej, prosim viac toho deathoveho chlieviku!
To je skôr výnimka.
Ja jsem mel pocit, ze minimalne v severni americe (a to je kurva velky trh) je jedno, jestli spanelsky nebo anglicky, nebo se pletu? Takova Brujeria //:=]
Souhlas s Martine. Pornogrind je podivná úchylárna. Jinak Ch'aska se zdá stále existují, alespoň to tvrdí Metal Archives a dokonce maj i vlastní Facebook profil. A z latinskoamerické scény můžu doporučit (i když těžko říct, jestli jsou stále UG nebo ne) mexické deathmetalisty The Chasm. http://www.youtube.com/watch?v=qaaTC8XW4qs
http://www.youtube.com/watch?v=c43fj53duJU
Jasne, s tym suhlasim. Ked niekto dokaze vymysliet brutalnu temu na ktorej sa daju postavit kvalitne texty, je to plus. Ved aj medzi gore a gore moze byt rozdiel:) Ale aj tak je podla mna death metal styl, ktory ma tu vyhodu, ze sa da pocuvat aj ked su texty trochu jednoduchsie:). Necudoval by som sa keby niektori ti primitivnejsi pod tymi guttural vokalmi nemali ziadne texty. Inde sa to tak nestrati:)
Štýl má v názve death a brutal k tomu, tam sa, už aj keď z toho nejdem robiť Sorbonnu, (čo fakt netreba, lebo častokrát je to na facepalm) dá vymyslieť dosť toho, čo má aspoň bežnú spotrebnú hlavu a pätu, prípadne to môže byť aj zaujímavé. Tým pádom keď chce byť niečo BDM a z tracklistu tečú mrdky, sračky, zvratky a podobné nevybujačenosti, tak tu niekto niečo nepochopil a príde mi zvláštne, že sa pri "vyspevovaní" o tom všetkom necíti tak trochu debilne. Jasné že hranie má človeka-autora v prvom rade zabávať, ale dá sa to aj na úrovni. V podstate je to jedno, výber je veľký.
Ja napriklad dokazem vela brutalneho deathu pocuvat iba ked si odmyslim texty. Keby som mal pocuvat iba kapely co maju dobre texty, neviem ci by som metal vobec pocuval:). Tak je to aj naopak,ked ma kapela dobre texty (napr. Insania), ale ma hudbu ako ma, nedokazem to pocuvat.
tuktuk metál nanuk metál
Prístup, že sú texty "nepodstatné", dáva veľa hudobne inak možno aj dobrých kapiel strašne dole. Hrať BDM a mať texty ako retard/pornogore, s tým nech idú všetci do hajzlu.
Goblin
Co je dost ironicke vzhladom k tomu, ze texty v deathmetale su pre mna (predpokladam, ze aj pre vacsinu) az na par vynimiek dost nezrozumitelne a v drvivej vacsine aj nepodstatne
...
Z Peru, presnejšie z Arequipy, pochádza aj jedna z mojich najobľúbenejších death metalových kapiel Ch'aska. Ale vydali len jeden album a už pár rokov sú ticho, ktovie či ešte existujú. Majú to ťažké, tieto juhoamerické kapely, svet je anglocentrický. Španielčina je pre metal viac ako vhodná.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
Vložit diskusní příspěvek