Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ked uz sa riesili tie texty - akurat mexikansky brutal death ma inspiraciu vsade naokolo, prijemne poctenicko:
http://www.strategicstudiesinstitute.army.mil/pdffiles/PUB1195.pdf
Teraz som si prave po prvykrat vypocul Desvirginizagore a vidim, ze recka je tu uz davnejsie. Dobry masaker, na ranne sobotne nabratie energie super, hispanske peklo:)
Jeden typ z Peru, ktory sa mi dostal nedavno do usi. Odporucam kapelku Raped By Pigs.
http://www.metal-archives.com/bands/Raped_by_Pigs/3540300638
Aj napriek popisu na metal archives sa jedna o slam, toho brutal deathcou tam vela neni.
texty
gore texty su fajn...ale len ked sa robia s humornym nadhladom (ako napr. Braindead medzi filmami), co je vsak niekedy tazko rozpoznatelne...uznavam
inak maestro Lukac sa pomaly, ale isto, stal mojim najcitanejsim Metalopolisovym recenzentom - len tak dalej, prosim viac toho deathoveho chlieviku!
To je skôr výnimka.
Ja jsem mel pocit, ze minimalne v severni americe (a to je kurva velky trh) je jedno, jestli spanelsky nebo anglicky, nebo se pletu? Takova Brujeria //:=]
Souhlas s Martine. Pornogrind je podivná úchylárna. Jinak Ch'aska se zdá stále existují, alespoň to tvrdí Metal Archives a dokonce maj i vlastní Facebook profil. A z latinskoamerické scény můžu doporučit (i když těžko říct, jestli jsou stále UG nebo ne) mexické deathmetalisty The Chasm. http://www.youtube.com/watch?v=qaaTC8XW4qs
http://www.youtube.com/watch?v=c43fj53duJU
Jasne, s tym suhlasim. Ked niekto dokaze vymysliet brutalnu temu na ktorej sa daju postavit kvalitne texty, je to plus. Ved aj medzi gore a gore moze byt rozdiel:) Ale aj tak je podla mna death metal styl, ktory ma tu vyhodu, ze sa da pocuvat aj ked su texty trochu jednoduchsie:). Necudoval by som sa keby niektori ti primitivnejsi pod tymi guttural vokalmi nemali ziadne texty. Inde sa to tak nestrati:)
Štýl má v názve death a brutal k tomu, tam sa, už aj keď z toho nejdem robiť Sorbonnu, (čo fakt netreba, lebo častokrát je to na facepalm) dá vymyslieť dosť toho, čo má aspoň bežnú spotrebnú hlavu a pätu, prípadne to môže byť aj zaujímavé. Tým pádom keď chce byť niečo BDM a z tracklistu tečú mrdky, sračky, zvratky a podobné nevybujačenosti, tak tu niekto niečo nepochopil a príde mi zvláštne, že sa pri "vyspevovaní" o tom všetkom necíti tak trochu debilne. Jasné že hranie má človeka-autora v prvom rade zabávať, ale dá sa to aj na úrovni. V podstate je to jedno, výber je veľký.
Ja napriklad dokazem vela brutalneho deathu pocuvat iba ked si odmyslim texty. Keby som mal pocuvat iba kapely co maju dobre texty, neviem ci by som metal vobec pocuval:). Tak je to aj naopak,ked ma kapela dobre texty (napr. Insania), ale ma hudbu ako ma, nedokazem to pocuvat.
tuktuk metál nanuk metál
Prístup, že sú texty "nepodstatné", dáva veľa hudobne inak možno aj dobrých kapiel strašne dole. Hrať BDM a mať texty ako retard/pornogore, s tým nech idú všetci do hajzlu.
Goblin
Co je dost ironicke vzhladom k tomu, ze texty v deathmetale su pre mna (predpokladam, ze aj pre vacsinu) az na par vynimiek dost nezrozumitelne a v drvivej vacsine aj nepodstatne
...
Z Peru, presnejšie z Arequipy, pochádza aj jedna z mojich najobľúbenejších death metalových kapiel Ch'aska. Ale vydali len jeden album a už pár rokov sú ticho, ktovie či ešte existujú. Majú to ťažké, tieto juhoamerické kapely, svet je anglocentrický. Španielčina je pre metal viac ako vhodná.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
Vložit diskusní příspěvek