Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
* zo Supremacy
:D, cekom dobré, aj keď to bolo asi "the winner stands malone". Osobne mám od nich najradsej text k To the treshold Supremacy. "We were the broken, we were the beaten, I was once like you. Now I push myself to the treshold, because I am stronger, because I believe. Now I spit in the face of defeat, now I am stronger that all certainity"
Sem netusil, ze Coelho psal texty pro Hatebreeed.
Na HBcku si zase ficim jak zamlada, až ma to překvapuje:). Tie texty su super, toto je ta spravna motivacia, ne uplakane, depresivne blbostky:). Veta "Sometimes, standing for what you believe, means standing alone" je hodná vytesania do kamena
Haluz jak spatne napoxuvanie nejakeho albaca cloveka mentalne a emocionalne vrátí do minulosti. Dal som si tento albac Hatebreed spolu so Supremacy, Madball, slovenský Abhorrence a opat som sa ocitol tak 9 rokov dozadu na výške:). Skvele veci, pri ktorých clovek skoro vyroni slzu a zaspomina na ten čas slobody:). Navyše ta super fotka pitbullika v recke, potešilo a dojalo:)
Album jsem neslyšel, ale na BA 2012 pro mě zústali za očekáváním. Holt jsem asi stál na špatném místě.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek