OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak novy ma zaujal viac ako toto odbocenie. Niekto to luska?
Mr.Johnsson
opět předběhl všechny tím,že sáhl zkušeně do hudební historie a se svým osobitým nadhledem všem vytřel zrak (sluch).Dnes ještě snad nepochopené,ale příští určitě docení....je to tam....stačí se zaposlouchat.
http://www.youtube.com/watch?v=5dCLnGCcya4 toto ste asi ešte nevideli :D
..lenže ten Fear je fakt nuda, podlezená latka.
:-)))
Ak myslis Fear of a Blank Planet od Porcupinov, to je fakt pruuser.Ale nozik v kapse stal zato a ja som sa kralovsky pobavil.
skôr ako šanzónu a lá therion by ste sa mali vyhnúť názorom vlasatého trolla uvedeným v spodnej časti článku. veď albumu "fear of a dark planet" dal tri a pol... O_o
DarthArt
Nic proti, je to čistě tvůj názor, ale nemyslíš, že je spíš na čase udělat pořádnou desku, místo nanicovatých studiovek, cover kompilací, živáků, megalomanských plánů a koncepčních děl? Třeba nějakou skromnější desku, kterou by se jim nestyděl/nebál vydat label bez myšlenek na červená čísla a finanční sebevraždu... Klipy otřesný, image otřesná, tvrdej spodek pod tím načančaným pozlátkem... otřesný. Na Therion od období kolem Theli není nic extra zajímavého a to už je nějaký ten pátek. Nikomu nic nevnucuji, jen polemizuji.
Jo to přirovnání k Michalu Davidovi sedí.
Louis napsal výbornou recenzi a dokonale v nich postihl důležité věci kolem téhle desky. Mně například se při zhlédnutí oněch klipů zvedl žaludek a v hlavě začalo šrotovat sousloví "Michal Therion David", po pár posleších desky jsem ale přišel na to, že jsou to, jak Louis přesně píše, velmi chytře vybrané songy, senzačně zatetrisované do charakteru Therionu a vůbec nápad udělat desku coververzí, navíc takhle nezvyklých, je mi sympatický. Prostě mám rád coververze, udělané po svém, a Christoferovcům se to podařilo. A k té oslavě určitě udělali líp vydat takovouhle libůstku než další nanicovatou desku, kterých mládenci na kontě bohužel mají poměrně dost.
Spokojen - o to spokojenější, že jsem musel změnit názor ze zhruba před roku, kdy jsem tady na adresu Therion dštil síru:)
tohle
je totální ZLO ve své krystalické podobě! :)))))
„Poupée de cire, poupée de son“ jsem vydržel poslouchat 01:25 min. A NIKDY, NIKDY VÍC!
Les Fleurs Du Mal
Therion mam celkom rad, ale toto si nezasluzi ani len ten 1 bod
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek