INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tormen
Marco: Belgicky TORMENT - Pain Is Transient, Failure Forever, pak INGURGITATING OBLIVION
https://www.facebook.com/sarpanitum
CD je k mání u LAVADOME PRODUCTIONS :
http://store.lavadome.org/product_info.php?products_id=231
Lord VILE a nemas nahodou nejaky link alebo to nemozes niekde upnut ten Serpentinum? Nemozem to nikde najst...
Tohle MCD SARPANITUM je geniální jízda ve stylu MITHRAS.Čertužel tento matroš s názvem " Fidelium " obsahuje pouze čtyři songy, ale i ty stačí na odpálení hlavy hned po zaznění prvního tónu :-)
A MCD od BEYOND MORTAL DREAMS je také jasný TIP !
Marco
Pekárek: Nepoznam, skusim. Nazov znie exoticky, pritom su chlapi z Birminghamu. Kazdopadne - dikes za podnet :-)
Vím, že nejsem Martin, ale znáš toto?
SARPANITUM - Fidelium
Tento recenzovany material mi znie velmi zaujimavo. Nepoznam sice starsie nahravky tychto australanov, ale toto je fakt kvalita. Atmo/death, ktory ja mozem. Silna, temna atmosfera, nie nepodobne Nile. Martin mozes dat este nejake tipy na muziku z podobneho sudka?
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek