OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Goveman: díky spletl jsem si skladby, pak to tedy byla "Room Full Of Eyes" ... to se stane .. někomu i častěji :)
Srovnavat s koncertem, kdy jste je (kohokoli vysneneho resp. z kategorie must see) videli poprve, je celkem unfair... ale to je fuk.
*bořily
tdep
Sugar Coated Sour vůbec ten večer nezaznělo, ale to je jedno. Maybeshewill absolutní nuda, první dva tři songy mě to zaujalo, ale bohužel až do konce jejich setu už nepřišlo nic dalšího...
jinak tDEP zase ukázali, že si jedou vlastní ligu. Když porovnám s Abatonem na den přesně 3 roky zpátky, tak to bylo určitě zvukově lepší (zvukařovi patří velký dík, zvuk byl krásně čitelný), profesionálnější, ale už to možná mělo krapet menší drajv. Pořád ale totální bomba, na světě prostě není druhá kapela jako Dillinger Escape Plan!
S potěšením musím také konstatovat, že skladby z novinky naživo fungují naprosto báječně, taková One of us is the killer nebo Nothing's Funny svojí neochvějnou razancí a jistotou dokonale bořili celé Rock café. Závěrem prostě povedená akce, panská zábava a kapela, která si neustále zachovává svoji tvář a hudebně zraje jako dobré víno. Koncert těchto pánů prostě nemůžu zklamat ani vyloženého hatera a večného kverulanta!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek