Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Goveman: díky spletl jsem si skladby, pak to tedy byla "Room Full Of Eyes" ... to se stane .. někomu i častěji :)
Srovnavat s koncertem, kdy jste je (kohokoli vysneneho resp. z kategorie must see) videli poprve, je celkem unfair... ale to je fuk.
*bořily
tdep
Sugar Coated Sour vůbec ten večer nezaznělo, ale to je jedno. Maybeshewill absolutní nuda, první dva tři songy mě to zaujalo, ale bohužel až do konce jejich setu už nepřišlo nic dalšího...
jinak tDEP zase ukázali, že si jedou vlastní ligu. Když porovnám s Abatonem na den přesně 3 roky zpátky, tak to bylo určitě zvukově lepší (zvukařovi patří velký dík, zvuk byl krásně čitelný), profesionálnější, ale už to možná mělo krapet menší drajv. Pořád ale totální bomba, na světě prostě není druhá kapela jako Dillinger Escape Plan!
S potěšením musím také konstatovat, že skladby z novinky naživo fungují naprosto báječně, taková One of us is the killer nebo Nothing's Funny svojí neochvějnou razancí a jistotou dokonale bořili celé Rock café. Závěrem prostě povedená akce, panská zábava a kapela, která si neustále zachovává svoji tvář a hudebně zraje jako dobré víno. Koncert těchto pánů prostě nemůžu zklamat ani vyloženého hatera a večného kverulanta!
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Vložit diskusní příspěvek