OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
DEATH to all + Gorguts 26.06.2014 o 20:00 v MMC Bratislava
cena:23,-€
Presne rovnaké to bolo vo Viedni. A tiež som odchádzal s otvorenou hubou a vetou v hlave... "videl som DEATH na živo" a myslím že pre fandu death metalu tej doby, sa nič lepšie ako DTA Tour nemohlo prihodiť... Len dúfam, že sa mi to ešte raz podarí :)
Tu podobu podle mně dělala hlavně TA kytara!!!! DEAAAATH! Proti mdlému koncertu (mrtví fans) v Edenu byla v Roxy atmosféra super! Ale Lucerna byla NEJ!!!
NEUVĚŘITELNÉ !!!
Tohle vystoupení mělo ke koncertu DEATH asi tak "daleko"......jako palec od ukazováčku!!! Myslím, že jakmile poprvé Chuckova rodina zahlédla, doposud naprosto neznámého mladého pána Phelpse, v akci, byla určitě nejedna slza na krajíčku... Budu to opakovat, ale podobně to bylo i u mne. Říkal jsem si: "Do prdele, Chuck snad měl mladšího bráchu a jmenuje se Max Phelps, nebo co!". Tu neděli jsem si sedl na prdel a otevřel ústa dokořán a musím říct, že jsem si ten koncert zatraceně užil, jako už hodně dávno ne. Všechno sedělo právě jako ta prdel na hrnec, jak se říká. A první má věta, co jsem na konci večera poprvé a naposledy odešel od pódia? "Teď už můžu umřít! Viděl jsem DEATH na živo!" A splnil se mi tak můj dětský sen.
Jestli vám taky někomu stále hrají útržky skladeb v hlavě, tak se nedivte, nejste sami. Já už to mám téměř týden...
slzy
ty slzy ti věřím, vím o čem přeně mluvíš Sambiliongu ...
NEUVĚŘITELNÉ !!!
Koncert legendárních DEATH bez svého Velkého Guru, stvořitele, autora a frontmana Chucka Schuldinera? Akci jsem vnímal přesně dle dovětku názvu "Tribute to Chuck" a říkal jsem si, že pokud se zadaří a alespoň na pár chvilek se dostaví ozvěna minulosti, tak to bude úspěch, ale moc jsem v to nedoufal... Překvapení však bylo veliké, jelikož nejtěžší ústřední post zaujal Max Phelps z CYNIC a to takovým způsobem, až se tajil dech. Jednak vizuální podoba s velkým Chuckem byla doočíbijící, navíc působil skromně a sympaticky, ale hlavně s velikou bravurou zvládal veškeré kytarové party včetně chrčivého deathovského vokálu. Vše bylo podpořeno skvělými instrumentálními výkony ostatních muzikantů, díky čemuž měl koncert po celou dobu sílu vichřice a v pomalých pasážích tu pověstně mrazivou atmosféru DEATH!
Revival? Kdeže! Každý, kdo tam byl, tak musí potvrdit, že ne - tohle byl regulérní koncert kultovních DEATH v plné síle!!!
vůbec jsem si kdysi Lucerně nemyslel, že vidím Chucka poprvé a naposledy. Komentované, v podstatě revivalové, uskupení sleduji s opatrnou nedůvěrou, nikoli však s vyhraněným odsouzením. Věřím, že věčer mohl být podařený a celkově cokoli co připomene Death vnímam moc dobře.
V Krakove možno trochu prehulený zvuk. Ale keď to začalo a spustili Flattening, plakal som ako malé dieťa... Krásny večer to bol.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek