Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je toho opravdu mnoho, ale něco z mých nejoblíbenějších či obecně respektovaných kapel třeba Textures, Tesseract, Monuments, Seven :) Doporučuji oblíbenou stránku na "hledání" kapel - got-djent.com
Díky, chlapi. Asi to nenapíšem pod "správnym" vláknom, ale poradte ešte nejaké fajnové djentové záležitosti na podobný štýl (aj keď toto djent nie je v pravom slova zmysle) alebo v štýle Vildhjarta, Meshuggah a podobne...
Proste poriadný sedmo-osem strunný nárez :-) Vďaka vám.
No hlavně nezačínej Clearem :D Určitě debut je nejlepší album, byť vokál tam je někdy přes hranu...U nich má kvalita sestupnou tendenci, jak to ostatně bývá obvyklé u většiny kapel. Ale i poslední deska Select...není nejhorší. Kapela si drží nějaký ten standard.
Miro
Za mě bych začal s Periphery II z roku 2012 - asi nejdotaženější záležitost... Ale debut je taky bomba.
Miro
Jednoznačne s debutom z roku 2010 s rovnakým názvom Periphery.
S akou vecou poradíte začať ohľadom tejto kapely? Ich najlepší album?
Já nemusím ty úvodní mini skladbičky každé desky (kde se hrabou na takovou Muramasa) nebo třeba Priestess. MK Ultra je vata, ale zase to má super "jazzíkový" konec. Tím nejlepším jsou pro mě skladby Stranger Things, Rainbow Gravity, The Bad Thing nebo Omega. Ale vesměs každá skladba kromě výše uvedených obsahuje povedené momenty.
Osobně jsem čekal, že Periphery půjdou více do sračkového progres pop-metalu (kterým častečně vždycky byly :-) ). Naštěstí je to stále respektu hodná kapela.
Přesně, taky by mi stačila jedna "best of" deska:-)
MK Ultra, Four Lights nebo Hell Below beru jako zbytečnosti. Jeden disk bez těchto věcí a byla by to bomba!
Zkus tomu právě dát šanci. Ze startu to pro mě bylo taky zklamání. Ovšem stojím si za tím, že kdyby vybrali ty nejlepší kousky a spojili do jedné desky, tak by udělali lépe. Takto by se jednalo o parádní materiál.
Pro mě po pár posleších zklamání, ale postupem času to roste:-) Každopádně dvojka zůstala nepřekonána...
Taky očekávám recenzi. Album to je velice solidní. Moc jsem od Periphery po Clear nečekal, ale příjemně překvapili.
Recenze
Recenze na Juggernauta nebude?
Periphery nevyhladvam ale na Kabat ti seriem z Vysokych Tatier
Nějakej bigbít, to sem netahej, na to neni nikdo zvědavej.
ZNICIT!!!
Ja jsem sy to jako poslechl a malem sem sy rozlil pivo!!! ROZUMITE?!?!? VOPRAVDICKEJ NAPOJ BIGBITU JSEM PRI POSLECHU ROZLIL!!! To jse mi jeste pri prehravani vopravdickejch bigbitovejch kapel nestalo...
Nevim co na to rict... todle miseni s elektronikou a jinymi depesarnami nepovazuju za zdravy jev v nasim milovanym bigbitu. Vzdyt to ma bejt jako narez! Ty bici zni hrozne jako...to kdyz do toho rezou Kabati to je uplne jinej hurvajs. Chci navrat k POCTIVIMU ZDRAVIMU BIGBYTU!!!! A dvanacku pivo!!!
Sorry ale necejtim tam vůbec žádnou hořčicu ani kečup na klobásku. Tyhle djenty a další nemelodický hudby bych zakázal. Návrat krále!
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek