Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
no
tak po delší době poslechu z půjčeného CD. nějak mě to neoslovilo. Přitom je vlastně všechno v pořádku...tedy až na totálně zmršenou produkci a zvuk...Nápadů pát super, zbytek docela vata. Steve vládne parádním hlasem, sem tak zajímavý riff. Jinak ale nic moc...čím víc to poslouchám, tím míň se mi to líbí.....hodnocení se ustálilo na 6/10.
Zpěv Stevea za ty roky vyzrál, ale jinak mě to moc neoslovilo. Třeba další poslechy?
No sláva, Steve is back!! Jeho alba s MA jsou parádní.... Díky za tip. Zkusím Armaturu!!!
Celkom zaujímavé aj keď to není uplne moja krvna skupina. V kazdom pripade, pseudonym Armatura, to uz je poriadna kvalita:).
já nevím
Warfather zkouším už asi týden rvát do hlavy a pořád nic...Nadera Sadka beru jako skvělý, totálně propracovaný dílo, ale tohle je takový nemastný neslaný. Zatím převládají spíš negativní poctiy. Mě navadí, že je to staroba, to já rád, ale něco tomu chybí. A přijde mi divnej zvuk...nějak to pořád neřeže...ale tak uvidíme časem...
I mně se Tucker u MA líbil víc než Vincent a debut Nader Sadek považuju za velmi zdařilý, takže se na Warfather dost těším.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek