Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
7,5 / 10
První polovina alba potěšila. Druhé už nějaké ty bodíky k dobru schází (zejména "The realms of baba jaga" a balada "Alone in myself" nejsou žádné mega fláky). Líbí se mi, že Tobi zase zpívá více ve výškách, i když je fakt, že občas zní jako nějaký mečící kozlík. Pokud by "rock my amadeus" byl zvolen jako bonus a místo něho a balady byly dány skladby "England" a "Aichym Of hysteria", tak bych byl spokojen plně. :-) Každopádně album poslouchám rád a je lepší než Tinnitus či Age Of the joker.
PS: ústřední melodie v "Eternal Wayfarer" je vypůjčena z "The Piper never dies" (čas 7:21 totožná melodie).
+ kto ma limitku moze si vychutnat ulety; England > oda na Steva Harrisa a brutalnu plagiat Def Leppard s priznacnym názvom Aychim In Hysteria
v progresivnej verzii Tobi v tej free pasazi inac zavíja! :-)
Rozhodně lepší než několik alb nazpět. I přes nějaké to sebevykrádání, šablonovitost až místy kýč mě to docela baví a nenudím se u toho. Rozhodně lepší počin než "plod" od Avantasie. Gamma Ray bych raději nezmiňoval, protože to, co předvedly, za zmínku ani nestojí. Jen jsem trochu u Space Police (Prog version), které je v bonusech, nepochopil, čím je ta verze progresivní, přijde mi to stejné.
No ak opomenieme otrasny obal a debilne nazvy skladieb, je to vcelku pocuvatelny album. Aj ked vacsina refrenov je az nezdravo verklikovo opakujucich sa :-)
Inac dobra recka
Hodně poctivý náklad staroškolského grindcore z Města Andělů se členy SHITBRAINS, SULFURIC CAUTERY a RADIATION VOMIT. Excelentní práce bubeníka a na poměry žánru dost velká pestrost v riffech, celkové dynamice i barvě vokálů.
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Tore je mrtev a tohle je jeho poslední deska. Bohužel od začátku nepřesvědčivá elevator music, i když bohatě proaranžovaná. Chybí atmosféra. Tu nalézám až v poslední třetině. Avšak Garm je Garm, takže to ještě prohledám, jestli jsem něco nepřeslechl.
Vložit diskusní příspěvek