Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pragokoncert má totiž každýho u prdele.
Odporny a nevstricny festival, hnus pohledet jak na podium, tak mezi navstevniky.
"dokaž to co oni pak kritizuj" můj nejoblíbenější argument ever...jak se mi po něm stýskalo
Louis debil
Hlavně že nejsi ty debil Louis pořád se sereš do Kryptor ježiš a co bože lidem se tam na metalfestu líbily tak co pořád máš,prostě žádný Pípa už konec !!!!!! dokaž to co dokázali Kryptor neee
a Dymytry jako vždy a všechno (hlavne refreny) , hráli jak se sluší a patří z playbacku ... vostudy
Louis : diktafon (i v mobilu) ale jinak mas samozrejme recht //;=]
Trochu jak domov důchodců na pódiu..
stále viac ako nič...
Tam je právě hovno.
jj, sorry, tuhle stránku jsem myslel
prip. www.setlist.fm
Uff, asi jo, ale festivaly už si hlavně chci užívat a ne je trávit s notýskem;) zkus setlist.com, tam je to většinou všechno nebo aspoň aktuální ze stejné doby
Setlisty některých dalších kapel bys dohromady nedal (Rage, Brainstorm, Tiamat?)
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Vložit diskusní příspěvek