Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V pohodě deska.
fjuzn
Album ma fakt tutovy nastup a prva polka sa mi pocuva fantasticky, ale ku koncu ako keby stracal dych... par posluchov tomu samozrejme este dam. Stale to nie je uplne fusion, aj ked taka "Another Year" ma k tomu VELMI blizko. Prvy album ma zatial bavil asi najviac (hlavne vdaka skvelym ambientnym elektronickym zvukom), druhy ma nebavil vobec.
Joy of Motion
Keď som pred vydaním albumu videl dĺžky skladieb, že 2 songy majú 5minút jeden má 3 a všetky zvyšné majú 4minúty som tušil, že to bude divné. Možno som mal veľké očakávania, lebo Tosin robil veľmi silné a originálne melódie. Asi 3 piesne sa mi tu fakt páčia, zvyšné mi prídu veľmi nesúrodé. Nápady polepené dokopy.... Nápad, nápad, zmena, nápad, zmena 4minúty-dosť. Ďalší song: nápad, zmena, zmena, nápad 4minúty-dosť :D Keď si pozrieme dĺžky skladieb na prvom albume, boli veľmi rôznorodé od minútových až po takmer 7 minútové suity "On impulse" alebo "CAFO". Ďalší album bol tiež rôznorodý, ale kus menej a tento ešte menej ... možno na ďalšom bude mať každý song dĺžku presne 04:07 :D Súmerné dĺžky skladieb musia písať Hammerfall, lebo hrajú refrénový heavy metal, ale v inštrumentálnej kapele sa hudobník venuje ideám a keď si tá idea vyžaduje minútu pozornosti, tak má takú dĺžku, keď osem minút tak osem. Nechcem tým povedať, že dĺžka skladby je dôležitá, ale štruktúra a od toho sa odvíja čo sa v skladbe bude diať. Ak by 24 minútová skladba "Change of seasons" od Dream theater bola refrénovka a ten refrén by tam odznel 15 krát bola by to riadna ptákovina.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Vložit diskusní příspěvek