OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
THE CHANT - New Haven - zpět na článek
-
DW
5.10.2014 22:56Nejlepší byl asi jejich debut, vycházející ze severský melo-doom scény, potom členové začali poslouchat post rock/metal (až moc) a vznikl z toho takovej kočkopes, kterej spíš nudil, než bavil.
Ta promo skladba zní ale slušně, takže albu šanci dám, nečekám ale mnoho.. Každopádně zahraniční recenze nahrávku chválej velice, otázka je, jestli pisatelé slyšeli celou tvorbu formace.RIP
5.10.2014 11:08vidiš to mě ujelo, díky
mě to nepřijde o tolik lepší, než třeba poslední KATATONIA a ta je pro mě opravdu mírně nadprůměrná, proto to hodnocení, ale jinak opravdu příjemná kapela
Mitosis
5.10.2014 10:49Len mala poznamka - album sa vola New Haven ;) Inak s recenziou suhlasim, akurat pre mna to uplne staci na kusok vyssie hodnotenie. Prijemna hudba.
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek