OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ano, přesně to jsem měl na mysli. první řada fotografů, kteří se ještě tváří nerudně, když do nich tancechtiví jedinci strčí. Chápu že je jsou fotky třeba, ale nestačí jak je zde popsáno udělat pár snímků a pak už se věnovat hudbě? Opravdu nerozumím vychytávání si optických zázraků focením přes krystal a podobné vylomeniny. Vždyť je to metalový koncert, kde si všichni návštěvníci platí za to, že si chtějí užít kapelu, ne kouzla fotografů...
Tak to nebylo mířené na tebe konkrétně, stejně ani nevím, kterej jsi byl, ale když říkáš z boku, tak jsi možná při Pallbearer stál vedle mě :D Spíš to bylo taková všeobecná glosa.. Obzvlášť v Brně je oblíbeným sportem fotografů srát se do těch nejhustěji zalidněných míst a ještě se tvářit ublíženě, že jim lidi hážou vlasy do objektivu :))
byl jsem z boku, pět minut jsem fotil a pak jsem šel doprdele jak to se sluší a patří :)
To je celkem obtěžující všeobecně, když si člověk chce vychutnat koncert a musí pořád uskakovat někomu s objektivem...To je problém současných malých koncertů všeobecně... Když je dostatek místa, tak proč ne, ale jinak je to fakt spíš ke škodě věci... Jinak koncert byl luxusní.
ehm ... tak sorry no... :)
Výborný koncert. Jediné negativum (a bohužel nejen tohoto koncertu) byla plejáda fotografů v první řadě. Až jsem si chvílemi připadal jak na tiskovce a ne na metalovém koncertě...
Tak tak, Pallbearer dobrej, ale převálcovanej.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek