OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
kupim knihu
kupim knihu Revoltikon. ponuku prosim na e-mail : tomkrat@centrum.sk
na facebooku hypnos
Ty dva chybějící odstavce se teda někde najdou?
REVOLTIKON VYPRODÁN
Vydavatelství Mystic production dnes ohlásilo poslední, šest set šedesátý šestý, prodaný výtisk REVOLTIKONU. Přesně 106 dní od zahájení prodeje je tedy vyprodáno...
Jasně, chápu. Taky se tak nějak živím psaným slovem, o to víc jsem "haklich" na stylistické a jazykové minely. Nicméně Brunův vypravěčský styl nezpochybňuju, jeho knížka je opravdu strhující.
Martin L.: U nás to není lepší. Nejlepší je, že odevzdáš text, někde to dva měsíce leží, pak Ti ho pošlou v deset večer a ráno v šest to má být hotový. A strašně se divěj, že ve čtyři ráno nevíš ani jak se jmenuješ.
Pozrime sa, kolega :-) O tom, ako to funguje na Slovensku, by sa dala napísať strašidelná knižka.
Stran překlepů a přechodníků: knížku jsem zatím nečetl, takže jen teoreticky - sazba a korektury jsou vždycky největší mor při vydávání psaných textů - nevychytáte to nikdy, a když je tam těch překlepů jen několik (v tak velké knížce desítek), je to heroický výkon. Já se tím vpodstatě živím a osobní zkušenost mi říká - aby se chyby vychytaly úplně, musel by mezi odevzdáním textu a tiskem (pokud je rychlá sazba) být aspoň čtvrtrok, museli by to číst aspoň dva korektoři (dnes tak 100,- za normostranu) a autor sám nemá šanci sám věci vychytat, protože je prostě už nemůže vidět.
Jinak Bruno má výborný vyprávěcí styl a jazykový projev a dokáže čtenáře vtáhnout, což je dar hodně ojedinělý. Klobouk dolů.
Zrovna MP považuju - co se týká formálního hlediska - za hodně dobrou práci.
No asi takhle, člověk, který má rád death metal, Hypnos a Krabathor - což třeba já jsem - Revoltikon zhltá jako děcko probiňáčka. Ale myslím, že to může něco dát i člověku nezasvěcenému. Já jsem svého času docela nadšeně četl Bez ohňů je underground, v době, kdy mi hudba Plastic People neříkala nic - víc mě zajímal právě ten death - a přečetl jsem si i Nikdo to tu nepřežije, ačkoliv Jima Morrisona nemám rád a hudba The Doors mě až na pár výjimek absolutně míjí.
james
Díky za normální odpověď.
ale
je, čtivé to je. Já osobně českou a slovenskou scénu taky v podstatě moc nesleduju, ale tady jsem si početl. Já mám ale pár českých kapel rád a Karabathor s Hypnos k nim patří/ly. Já tu knihu v podstatě přečetl za víkend.
tomimmortal
Právě proto se ptám, jestli je to čtivé i pro člověka, který nesleduje českou scénu. Takže asi ne.
Kvuli odznacku dm skauta ? //:=]
To Hejnovran :
Potom ale nechápu, proč vlastně to chceš číst...
Nejsem fanoušek Krabathoru ani Hypnos a nemám rád death metal. Bude mě to bavit? Má cenu to číst?
věru moc hezká reklama
Rozhovor s Brunom (nielen) o Revoltikon tu: http://rumzine.com/bruno-hypnos
Revoltikon jsem přelouskal jedním dechem hned z kraje srpna a i za mě rozhodně palec nahoru. Na Revoltikon se dá vlastně dívat pouze optikou fanouška (nedokážu si představit, že by někoho jiného zajímala) a jako takovou jde o poctivých 444 stran skvělého čtení. Navíc informačně doslova naditou a s velmi bohatou fotografickou přílohou. Styl/sloh nehodnotím, to nechám jiným. Doporučuji všemi deseti.
A taky parádní počtení. Škoda jen občasných překlepů a špatně použitých přechodníků. Informační hodnota ale nedozírná. Bruno se vyznamenal.
Moc hezká recenze.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek