OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A samozřejmě díky Louisovi za jeho zprostředkování.
Vynikající rozhovor. Až se zapráší po 666 kusovém nákladu Revoltikonu, tak si budu moct říct: "Mám doma raritní kousek!" A to dokonce podepsaný i s věnováním :)
Krabathor a Hypnos mě provázejí na cestě životem a svědčí o tom i fakt, že jsem se o Hypnos pobavil s prodejcem merchandisu na "drobet" žánrově jiné kapele, kde bych to oprabdu nečekal. Švédských First Aid Kit v Paláci Akropolis :) Což mě samo o sobě dostalo. Bruno je prostě řízek a kdo zaváhá s koupí suveréně nejlepší české hudební biografie, tak si bude později sypat popel na hlavu.
"Mám rád celý svůj život, tak jak šel od dětství, nic bych neměnil a nemazal. Užívám si každý okamžik, i ty, které třeba nebyly příjemné, protože je to škola – odolnosti, tolerance, respektu. Do života patří, a proto se na to takto dívám. Nikdy jsem nepatřil k těm, kteří by si stěžovali, že život stojí za hovno, a že jinde je mnohem líp než tady. Hodně věcí máme ve svých rukou a záleží i na úhlu pohledu."
Ten člověk je neskutečný sekáč - takové lidi mám obecně moc rád.
Bruno, Louisi, moc pěkný rozhovor! :)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek