Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nikoli nezbytně. Sleduju ji, protože mě zajímají (zda to kupř. nepohřbí:)), ale nezajímá mě, resp. neřeším, jestli budou hrát konkrétně A či B.
Je fajn, že Hereš odpovídá věcně na otázky, konkrétně na "Sledoval jsi dění v TÖRRu v době, kdy jsi nebyl jeho členem?" a"Záleželo ti na tom, jak se kapela v té době vyvíjela nebo ti to bylo jedno?" ale odpověď, když to zkrátím, "Kapelu jsem sledoval... a co kluci dělali mi bylo tak nějak jedno" je tak trochu protimluv :-)
Henych
No, první dojem bohužel dělá hodně. Nicméně není to jen můj poznatek. Ale možná jen nemá rád pořadatele...
Ájé, zase poznatky člověka, co ho jednou zahlídl....
Henych
Z uměleckého hlediska je odchodu Henych jistě škoda, z hlediska lidského už si tak jistý nejsem. Měl jsem "tu čest" je párkrát potkat na Noci plné hvězd, dělal jsem pořadatele u pódia, a můžu říct, že Vlasta je dost namistrovaná pí... .
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
Vložit diskusní příspěvek