Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud NĚCO mají, tak je nechápu - zvlášť teď, kdy je poměrně malá resp. neschopná konkurence. Ovšem, art rock je mrtvej, ale "moderní" progresivní rock - či snad dokonce progmetal - by jim slušel. Jenže, to by fakt muselo bejt NĚCO, protože skalní fanouškové (já-:) jsou namlsaní super kvalitou skoro 40 let starý tvorby. A tady mám obavu o současnou sestavu ... třeba by šlo ještě sestavit nějakou super-skupinu (asi ne).
Vubec se nebojim skladatelske formy. Pokud vim, kluci si stezovali na plivani ze stran old school fans, kteri tuto podobu neprijali. Zapojit se vsichni do tvurciho procesu, verim, ze by to byla pecka.
To Hooya
Kdyby něco novýho měli, tak už to hrajou. Hladík je geniání a ví, že nejlepší skladatelský léta má za sebou. Viz třeba PF.
O deň skôr bolo to isté v prešovskom kine Scala - výborný zvuk, Jazzabell odohrali interesantný 45minútový set, Blue Effect vyše dvojhodinový. Celková spokojnosť, záujem verejnosti (najmä v seniorskom veku) celkom značný, Zíma, Křížek, Říha vysoko v pohode, Hladík pri nich mentálne "omladol".
Honza Křížek, ako frontman dáva obrazu kapely na živo zaujímavý rozmer: niet tu nejakej archaickej patetickosti, a cítiť nenútenú snahu o špecifický humor (jasný spíker v rádiu) ...
Mne by nikdy nenapadlo, ze se ex-WCHI Krizek se Zimou najdou zrovna v BE.
Jinak Rosenka a spol jsou bez debat vyborne a zive podmanive, ale ocenil bych semo tamo jejich vypusteni a nahrazeni jinym flakem, pac tech vybornych veci maj mnohem vice...
Kez by v teto sestave sepsali material a vydali ho.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Vložit diskusní příspěvek