OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud NĚCO mají, tak je nechápu - zvlášť teď, kdy je poměrně malá resp. neschopná konkurence. Ovšem, art rock je mrtvej, ale "moderní" progresivní rock - či snad dokonce progmetal - by jim slušel. Jenže, to by fakt muselo bejt NĚCO, protože skalní fanouškové (já-:) jsou namlsaní super kvalitou skoro 40 let starý tvorby. A tady mám obavu o současnou sestavu ... třeba by šlo ještě sestavit nějakou super-skupinu (asi ne).
Vubec se nebojim skladatelske formy. Pokud vim, kluci si stezovali na plivani ze stran old school fans, kteri tuto podobu neprijali. Zapojit se vsichni do tvurciho procesu, verim, ze by to byla pecka.
To Hooya
Kdyby něco novýho měli, tak už to hrajou. Hladík je geniání a ví, že nejlepší skladatelský léta má za sebou. Viz třeba PF.
O deň skôr bolo to isté v prešovskom kine Scala - výborný zvuk, Jazzabell odohrali interesantný 45minútový set, Blue Effect vyše dvojhodinový. Celková spokojnosť, záujem verejnosti (najmä v seniorskom veku) celkom značný, Zíma, Křížek, Říha vysoko v pohode, Hladík pri nich mentálne "omladol".
Honza Křížek, ako frontman dáva obrazu kapely na živo zaujímavý rozmer: niet tu nejakej archaickej patetickosti, a cítiť nenútenú snahu o špecifický humor (jasný spíker v rádiu) ...
Mne by nikdy nenapadlo, ze se ex-WCHI Krizek se Zimou najdou zrovna v BE.
Jinak Rosenka a spol jsou bez debat vyborne a zive podmanive, ale ocenil bych semo tamo jejich vypusteni a nahrazeni jinym flakem, pac tech vybornych veci maj mnohem vice...
Kez by v teto sestave sepsali material a vydali ho.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek