INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
SOLEFALD - World Metal. Kosmopolis Sud - zpět na článek
-
k.eight.a
24.5.2015 15:43Teda, bez vás bych o existenci Pitchfork Media nevěděl vůbec nic a přestože nyní tuším o čem je řeč, tak mi uniká souvislost se Solefald a vůbec vlivem zde. Pokud vím, tak většina z nás se řídí především vlastním vkusem a ne diktátem toho, co je nebo není fríkulínské.
Pekárek
24.5.2015 14:54Já jsem teď nějaký dva hipstery viděl na Demonical s Gehenna ve Vopici. Jinak, ať si metal zajímá, nebo nezajímá koho chce:)
jony
24.5.2015 13:50Tak především Pičfork sám už pár let není ani "in" ani "cool". Stejně tak z hipsterů už metal dávno nikoho moc nezajímá. Teď jede grime a techno :)
m.pathos
17.5.2015 16:26Pekárek: hehe:-) jj:-)
Pekárek
17.5.2015 15:19Tak, tak... je to prostě moc velkej uncool nářez:)
patras
17.5.2015 13:41O ten metal bych se zas tak nebál, ten už z principu nikdy spousta lidí poslouchat nebude.
m.pathos
17.5.2015 13:40Naathir: v tom s tebou právě nesouhlasím. třeba Kanye West u nich má na růžich ustláno, přitom je v US dost profláklá osoba. tady nejde o popularitu, ale o to, co je "cool". až bude příliš hodně "intelektuálů" poslochat Taylor Swift, taky ji pochčijou...
Naathir
17.5.2015 13:30Pitchfork otazka (ne)popularity neceho az tak nepali, jinak by se Taylor Swift nebo Rich Gang tezko dostali do jejich topu za rok 2014.
m.pathos
17.5.2015 13:13Naathir: "pozéři" samozřejmě není slovni spojení, psal jsem to dost nalitej:-)
patras: Pitchfork se na metalu přiživuje, 20 let byl metal něco "nepopulárního" a "uncool" a to je přesně to, co Pitchfork hledá. Dneska je podle Pitchforku velmi cool, pokud posloucháš metal. Ale až to bude dělat příliš hodně lidí, tak to pochčijou a půjdou o dům dál.
vike
17.5.2015 12:25Nekrmte tro(t)la //:=]
Naathir
17.5.2015 11:12A dle definice jakyho slovniku je "pozéři" slovni spojeni?
patras
17.5.2015 11:05Jak s tím, prosím tě souvisí Pitchfork?
m.pathos
17.5.2015 10:40patras
Tak to prostě je. Metalopolis už nikdo neodpáře "untrue" , pokrytecké a vyloženě "nevhodné" chování. To znamená, že si mysleli, že jsou víc, ale nejsou, myslím, že Pitchfork "praising for metal" období pomalu končí. Nejsou to metalisté, ale pozéři, nikdy jsem si nemyslel, že to slovní spojení použiji.
patras
17.5.2015 10:15Ježiš, další exemplář do našeho panoptika?
m.pathos
17.5.2015 09:56"celkem srozumitelného a víceméně pochvalného textu". V dnešní době to vlastně snamená SHIT. Tak co to kurva povídáš?
vike
17.5.2015 07:55m.pathos bude nejspíš čerstvý (ne)maturant, když nepochopí ani pár řádků celkem srozumitelného a víceméně pochvalného textu.
m.pathos
16.5.2015 20:04No jo, to bylo jasný, že se to Hardcoropolis nebo spíš Pitchforkopolis nebude moc líbit.
BLACK CURSE - Burning in Celestial Poison
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
IOTUNN - Kinship
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
VOLA - Friend Of A Phantom
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
HAVOK - New Eyes
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
ENVY - Eunoia
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek