Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
...
A ešte som zabudol na jedno ohromné pozitívum. To slovné spojenie sa na Metalopolise často objavuje - perfektne vystihnutá minutáž.
10/10
Je pozoruhodné, ako sa hodnotenia tohto filmu líšia. Na imdb.com je celkové hodnotenie 7.8/10 a obrovské množstvo fanúšikovských recenzií 10/10, naopak na Metacritic je 4/10, že vraj film nepriniesol nič nového, čo je v ére totálnej vyprahnutosti Hollywoodu, keď sa ide tretíkrát odznova natáčať Spiderman a robia sa aj remaky desať rokov starých zlých filmov (Doom, Fantastická štvorka) vskutku významný verdikt. A stará pani Spáčilová pre iDnes takmer doslova opísala Wikipédiu a my sledujeme pozvolný zánik žurnalistiky vo Facebookovej dobe.
Takže aký je film? Pre mňa osobne najlepší od Návratu kráľa. Syn Davida Bowieho sa rozhodol vyhnúť všetkým chybám moderného Hollywoodu a uspel. Bojové scény sa vyhli bombastickému bláznovstvu v štýle Michaela Baya. Absenciu zbytočnej surovosti kvitujem (máte Hru o tróny). Vo filme nie je žiadna zbytočná postava, ani vedľajšie (presný opak najnovších Hviezdnych vojen). Zobrazenie mágie a jej používanie je absolútnym vrcholom fantasy kinematografie, ktoré s prehľadom bije všetkých osem filmov Harryho Pottera. A napokon najväčší problém fantasy filmov, ženské postavy - misia splnená. Žiadne trápne girl power cliché ako v prípade Tauriel z Hobita, ani primitívna romantika, či úbohá presexualizovanosť. Dialóg orkyne s kráľovnou ľudí je skvele napísaný.
Ak poznáte aj nepoznáte hru Warcraft, odporúčam vám skvelý fantasy film, ktorý je podľa mňa predsa len iný ako väčšina súčasných bijákov. A pre tých pár ľudí, čo chodia na Metalopolis kvôli hudbe: spomienky na Conana ožívajú, trúbky a bicie spolu znejú vždy skvelo.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Vložit diskusní příspěvek