OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dan z Tess a jeho výlet mezi publikum, a jak přitom ještě zvládá zpívat :-)
https://www.youtube.com/watch?v=u0WqUvib4D8&feature=youtu.be&t=194
Parkway Drive
já s PD neměl problém. Naopak mě jejich show bavila. Do Brutalu jsem je v podstatě neznal a měl je zařazené jako jednu z generických metalcore kapel, kterou do jisté míry byli. Po Brutalu jsem si naposlouchal jejich poslední album IRE a rozhodně není zlý, pokud se vykašlu na to, co bylo kdysi
Ja od PD dostal to, co jsem ocekaval. I kdyz je fakt, ze nejsem moc fanousek techto stylu, tak to dal nerozmazavam. Perturbator je borec, ale tolik skladeb najednou v danem stylu uz na mne bylo moc. Navic top skladba byla hned druha, takze ksem videl cca pulku. Mono super, ale byl jsem namacknutej na hradbe jako tlacenka. Gojira nejspis vrchol dne (nevidel jsem vse), cekal jsem, ze budou mit problemy se zahranim některých skladeb nazivo a ono to (alespon z meho mista) znelo hoodne dobre.
Čertužel jsem přišel o dost věcí, ktere bych vidět chtěl. Ale tělo bylo proti. Takze k me smule k HE, Aborted a opet ani k Obscura nemuzu nic rict. Doufam, ze nezacnou skladat kraviny, nez se mi je nekde konecne podari stihnout. Tusim byly ten den i Perfecitizen a tech je mi tez lito, ze jsem nemel moznost si je uzit.
Pravda o Demimonde platí nejen o zvuku. Top ostuda BA 21. Pražáci s velkým egem a prázdnou tvorbou.
Slyšel jsem celé nové album opakovaně, strašně jsem při tom trpěl nudou a styděl jsem se za členy pro ty jejich trapné syntezátory.
Velké halo kolem ničeho, prázdná póza.
Jo jo PD jsou dneš již jen laciný heavíkový cirkus. Kde byly romance is dead, boneyards, deliver me a další klasické kusy? Jde vidět, že se slušně distancovali od staré tvorby. Naštěstí čtvrtek nabídl fantastická vystoupení AAL, euforické Tesseract, Gojiru a další.
tvl, no jako videl jsi toho mamrdy, to smekam!
pristi DMMND live 10.9. s Anaal Nathrakh, kde snad nas nechaj poradne nazvucit :), a tady poslech desky http://demimondeofficial.bandcamp.com/
Jinak AAS, Tesseract a Gojira TOP dne...škoda, že jsem nestihnul Plini a propásnul MONO udiveným zíráním na PD...
S PD naprostej souhlas...viděl sem je po 4 a tohle vystoupení bylo dost z trapný, největší zklamání! Ani nechci vědět,kam jejich dalsi vývoj povede...nějak jim ten úspěch přerost přes hlavu obv.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek